Najnovšie články
latest

Môj problém s identitou?


Kto vlastne som? Je ráno, pozriem do zrkadla... dlhé, strapaté, tmavočervené vlasy, veľké hnedé oči s kruhmi pod očami, pripomínajúce medvedíka Pandu... Nuž dievča, nepoznám ťa, ale aspoň zuby ti umyjem... Po chvíľke úprav zasa pohľad a som to ja, trošku pekná, trošku exotická, 42 ročná žena, Rómka, Slovenka, Rómska Slovenka. Vyjdem na ulicu, zdravím sa so susedmi, nič, žiadne zvláštne pohľady. Stretávam cudzích ľudí na ulici, zasa nič. Prídem do práce, kolegyne mi vracajú pozdrav, aj úsmev, rozprávame si príhody, čo sme zažili od včerajšieho dňa, začíname pracovať a stále nič! Mám vôbec nejaký problém?! Podľa niektorých rómskych aktivistiek mám problém s identitou preto, lebo tvrdím, že každý Róm má šancu na slušný život, ale musí sa o to pričiniť sám vlastnými silami a nie neustále čakať s natrčenou rukou. Pochádzam z obyčajnej rómskej mnohodetnej rodiny, iba moji rodičia vždy tvrdo pracovali, aby sme sa mali dobre a nič nám nechýbalo. Dostali sme byt v časti mesta, kde nežila jediná rómska rodina. Možno to susedom nebolo po vôli, ale nikdy sme to nepocítili a zapadli sme do tohto bieleho sveta a splynuli s ostatnými bielymi obyvateľmi. Moja mama rada čítala knihy a tak aj v nás vypestovala vzťah k literatúre, umeniu, hudbe, aj rómskej hudbe, tú mal rád otec a tak sme nikdy nezabúdali na to, kto sme, nehanbili sme sa za to, že sme rómovia, nemali sme problém hlásiť sa k svojej histórii. Rovnako dobre sa pohybujem v tom rómskom svete, ako aj vo svete majority. Neovládam rómsky jazyk, ale komunikujem v troch cudzích jazykoch, ale aká je vlastne pravdepodobnosť, že budem potrebovať Rómčinu? Aká je pravdepodobnosť, že v obyčajnom, bežnom živote ju budú potrebovať iní rómovia? Žijeme v krajine, ktorá sa volá Slovenská republika, je to naša vlasť už niekoľko storočí, je načase prispôsobiť sa, prijať zákony a spôsob života v tejto krajine. Nie sme jediná menšinová národnosť, ale kriticky si musíme priznať, že sme najproblémovejšia. Treba s tým niečo robiť, je potrebné vzdelanie, nielen pre deti, ale aj pre dospelých. Rómov treba naučiť pracovať a tomu, že nič nie je zadarmo. Zbytočne sa budeme hádať o slovíčkach, či je správny výraz "róm", alebo "cigán", k akej národnosti sa prihlásiť v sčítaní ľudu... Všetku energiu venujme spoločne dôležitejším a hlavne praktickejším veciam.

Je zasa ráno, pozriem do zrkadla, trošku pekná, trošku exotická, primerane sebavedomá žena s dlhými červenými vlasmi, Rómka, Slovenka, mám rada Cigánskich Diablov, lebo je to moja hudba, fandím Slovenským hokejistom na Majstrovstvách sveta, lebo sú to aj moji hokejisti. Odchádzam do práce, zdravím cestou susedov, opätujú mi pozdrav aj úsmev, preberáme s kolegyňami včerajšie udalosti pri spoločnej rannej káve, sadáme si k strojom a začíname pracovať. Som rada, že mi moji rodičia dali do života ten najvzácnejší dar aký mi mohli dať... dar nemať problém....



Helena Kmeťova


Povídání nejen o muzice - Martin Gujda

Ještě než se dostaneme k tvému kanálu na www.yotube.com. můžeš se nám představit


Dobrý den, jmenuji se Martin Gujda, je mi 23 let a pocházím z Litoměřic. To je Ústecký kraj a momentálně žiji v Anglii již 9 let.


Ve kterém městě ?


V Malém městečku jménem Chatham, momentálně nepracuji, ale jinak jsem pracoval v prádelně přes 5 let.


Tvrdí se , že Anglický systém je štědrý. Ty sám si myslíš, že to tak je? Já ze své zkušenosti si myslím , že onu štědrost si musí každý obhájit a vybojovat.

Ano máte pravdu , štědrost si musí každý vybojovat a práce je tady velmi důležitá. Je to asi jako v Čechách, taky musíte bojovat o přežití a tady je to prakticky to
samé.



V České republice i na Slovensku je v současné době pociťovat skutečný chaos jak ve zdravotnictví tak v sociální oblasti a situaci lze vnímat jako napjatou. Jaký dopad údajné hospodářské krize se projevuje v Anglii, konkrétně, ty vnímáš dopady na svou rodinu? 


Já bych řekl, že tady v Anglii je určitě lépe neboť se starají o lidi, kteří potřebují zdravotní a sociální péči. Určitě je Anglie na tom lépe než Česká republika. Moje rodina je tu šťastná .


Kdybys dnes stál znovu před otázkou zda opustit republiku a rozhodl se žít kdekoliv jinde, rozhodl by ses stejně? Co tě vlastně k tomu kroku přinutilo?


Určitě bych nezůstal v České republice . Bylo mi tehdy jen 13 let a s rodiči jsem odešel. Byl jsem velmi šťastný, že začnu jinde . V České republice jsem zažíval rasismus nejen ve škole.



Tvůj hudební kanál na www.yotube.com je velmi zdařile graficky zpracován . Jak dlouho ti trvalo a případně na kolikátý pokus se ti podařilo jej vytvořit tak, aby
splňoval tvou představu?



Ten kanál měl být původně na počítačové hry, ale nevyšlo mi to, neboť to moc lidi nezajímalo.Tak jsem tam zkusil dát romskou skladbu a docela se dostala
nahoru a přidal sem tam ještě nějaké skladby, ale ty nebyly tak úspěšné. Až v roce 2010 když jsem vytvářel speciální efekty pro můj další kanál , uvědomil jsem si,
že romská hudba na www.youtube.com je slabá v grafice. Tak mě napadlo, že to je moje šance abych udělal nový romský kanál. Pár měsíců to trvalo než jsem se
naučil ty efekty zpracovat, ale po každém videu byly postupně lepší. Myslím, že nyní to splňuje mou představu.


Hudební žánr je jasný. Ty sám vytváříš nejen tento kanál, ale i jednotlivé klipy?


Ano, vytvářím. Vždy se snažím najít dobrou skladbu s dobrým zpěvem.


Kolik času věnuješ kanálu a jeho údržbě tak, aby byl stále aktuální? 


Teď momentálně nepracuji, a tak asi 4 až 5 hodin denně neboť musím vyhledat skladby na další den .


Je vidět, že přehled o romské muzice je u tebe skutečně dobrý. Jaká kapela by stála za to vypíchnout z tvého pohledu jako skutečně něco vybočujícího a co tě
v poslední době zaujalo?



Velmi mě zaujala v poslední době skupina Gipsy Rose. Jejich první skladby byly slabé, ale jejich poslední nové alba jsou úžasná a je vidět jak se zlepšili. Provází
je smutný osud kdy jim minulý rok zemřel mladší bratr.


Na Slovensku je spousta velmi dobrých kapel. Já nechci teď jmenovat, ale skus ty sám říci, jaká kapela je tvému srdci nejblíže?

Určitě Kmetoband, mají kvalitu.


Myslíš, že festivaly romské kultúry a hudby jsou stále aktuální ? Který festival bys jmenoval jako festival, který tě nejvíce oslovuje? 


Určitě. Myslím, že jsou stále aktuální a jsem rád, že jsou neboť chci, aby lidé koukali na nás celkově
lépe a nikoliv jen viděli barvou kůže. No a festival který mě oslovuje? Asi Khamoro. Je velmi sledován.


Romská muzika a hlavně texty písní jsou často velmi procítěné. Vnímáš to stejně jako já, že to k naší hudbě a cítění patří? Že je to část naši identity?


Souhlasím, jsou velmi procítěné . Myslím si, že to je tím, že romská slova jdou k sobě a to z generace na generaci a texty vychází ze života a jsou o životě o
penězích , lásce a o bohu.



Jak vnímáš identitu ty? Je to sice patrno z tvého kanálu, ale jaký je tvůj názor na potlačování romské identity, ať už z majoritního pohledu společnosti tak i
potlačováni této identity některými samotnými Romy.



Já to řeknu takto... Rom není jen Rom, je to člověk, nemusí se za to stydět měl by být rád, že je zdravý a to co si myslí druzí lidé o něm, to by mu nadneseně mělo být jedno. Žijte
naplno.



Myslím , že otázka romské identity je natolik vážná, ze s touhle otázkou se rozloučím. Děkuji za rozhovor, tobě a celé rodině popřeji hlavně zdraví a
spokojenost




--------------------------------------------------------------------------------

Václav Zástěra
Redakce 1

Malé, nejen velikonoční snění ...



Zavři oči a nebo ne? A Není to jedno ? Snění – spřádaní krásných myšlenek, možná i přání, pohoda na duši. Tep srdce se zpomaluje, úsměv na tvář se vkrádá. Za svitu slunce a hřejivého paprsku je to jako lázeň na bolavou duši každodennosti a snad proto snění je lék a myšlenka mýjí druhou aby jak nit navazovala sama na sebe, a přinášela onen pocit naplněni touhy kam kolikrát

dosáhnout nelze.

Sněni je prožitek jako každý a přináší momentální uspokojeni. Momentální ? Často se dá i sen naplnit. Může se změnit ve skutečnost a pak je unášející. Kdo ale má to štěstí?
A tak raději sníme a přejeme si často to, čeho dosáhnout nemůžeme.


Jestli sním ? Ano, jako každý jiný a proč to nepřiznat: no protože to tak je a patři to k životu. Je krásné se rozhlížet ve snu kolem sebe, nebo snad nikoliv ? O čem sníš ty ? Nehledáš ve svém nitru klid ,když se ti něco nedaří či nejsi spokojeny? Není to snad přirozené?


Dětské snění , na to si vzpomeneme i o mnoho let
později

Jak vlastně pohádka vznikala ? Nebyl to sen ? Fantazie ? Spojená s realitou něco z ni vycházející ?
Snít znamená i používat slova, která si člověk v duchu říká a nevysloví je. Jsou to obrazy a tvary ať už známé či neznámé a snít o někom či o něčem je hmatatelné , někdy nedosažitelné, ale sněním se aspoň na chvilku , na okamžik dosažitelnost naplňuje.

Nemluvím tu o snu ve spánku, avšak o snu který si můžeme navodit sami tím ze se ponoříme do myšlenek. Několikrát jsem se přistihl, že ono sněni může přijít
samo a stačí tak málo, třeba pohled na hezký obraz, procházka přírodou a pak bloudím krok za krokem a nechám se pocity příjemného naplňovat a je mi dobře. Mysl se vyčistí a úsměv mnou prostoupí .




Víte co? Pojďte se mnou snít něco krásného, né hned ale až pocítíte potřebu, až budete chtít utéct před vším kolem. Až si budete chtít odpočinout, až pocítíte nutkání něco změnit, co třeba změnit nejde, až si budete myslet, že chcete před něčím prostě utéct , prostě až se vám bude chtít…

Pojďme hledat tu chvilku kdy jste jen vy a vaše snění a kolem vás je jen krásno a vaše malá pohádka vstupuje pomalu k vám.





Václav Zástěra

identita- nutnost nebo předsudek ?





Měl jsem na úvod jako první přípěvek napsanou úvahu nad tématem „vnímání času a jeho podoby,“

Ovšem jedno setkání s přítelkyní najednou změnilo mé rozhodnutí. A nejen setkání s ní, ale i jiní sdílí podobné názory a jsou natolik aktuální, že nejde jen o zamyšlení, spíše výzvu pro nás samé. Vlastně vše je spojeno s pojmem „čas“ i v tomto případě.

Z nedávné historie je známé jak probíhaly migrační vlny ze  Slovenska do Čech v období do roku 1989. Jak bylo nastaveno školství a předškolní výchova pro romské děti a pracovní uplatnění pro jejich rodiče. Jen hrstka vyvolených, trpělivých a ve zlomovém období roku 1989 dokázala vystudovat a nalézt uplatnění. V tomto období také romové otevírají své živnosti a nalézají zakázky ve stavebnictví i jiných oborech a to i svázány rodinou tradicí. Svoboda se projevila ve všech oblastech života a výsledky prvních měsících ukázaly reálné možnosti.

Bylo to období spojené i s první migrační vlnou mimo území tehdejšího Československa po roce 1989 a bez jakýchkoliv dopadů ve špatném pohledu na migrující romské rodiny jak je například dnes prezentována každá migrace a to i do zemí EU jehož jsme obě země členskými státy. Vzniká v té době první romská elita a směřuje své aktivity cíleně ke své komunitě a vznikají první neziskové organizace. Důvod? Souběžně s tímto pozitivním směrem nastupuje i negativní směr a vznik prvních skutečných gétt a romské osady se dostávají sice do mediálního zájmu, avšak bez jakékoliv představy jak problém řešit.

Prohlubuje se sociální postavení mezi romy. Tak jak se rozvijí romská společnost se všemi klady a zápory, rozvijí se i společnost majoritní a jak jinak pozitivní směrem tak záporným stejně jako u romské společnosti. Úmyslně používám slovo společnost, neboť dochází k postupnému uzavírání společenství do sebe, především z pohledu romské populace.
Skrytý záporný pohled na romskou populaci se dostává na povrch, Jsou to výrazy pohrdání, výsměchu i přímo rasistické výpady, avšak v mezích, na které romská společnost je připravena zvyklá.

Tento Negativní pohled majoritní společnosti na romskou komunitu se stále prohlubuje a prohlubuje. Procenta nenávisti vůči romům roste jak v Čechách tak na Slovensku / 1. ledna 1991 vznik samostatného Slovenského státu /.


V roce 1991 dochází k zásadnímu zlomu . První rasově motivovaná vražda romského mladíka Emila Bendíka

Myslel jsem si, že tady začíná fašismus,“ vzpomíná nad šálkem čajem spisovatel a novinář Jáchym Topol na pocity, se kterými psal reportáž o první rasové vraždě Roma ve svobodném Československu. Třiadvacátého února 1991 v obci Lipkov na Domažlicku skupina osmadvaceti mužů ozbrojená tyčemi a klacky ubila k smrti Emila Bendíka. www.romea.cz

Převzato romea.cz
V listopadu 2008 začíná mediální kampaň ze Slovenských osad na východě která trvá až do jara 2009 s titulky „ Na východě Slovenska onemocnělo žloutenkou přes 200 lidí, především dětí…“


Stále více média informují o romské problematice v negativním úhlu pohledu a spoluvytváří tak většinové společnosti prostor pro vznik myšlenek podporujících rasovou nenávist a to na obou stranách hranic. Informace o pozitivních změnách padají pod stůl a jen díky vlastnímu tisku, romskému vysíláni či obyčejným posezením s kamarádem se informace dostává dál avšak informace putuje vesměs vlastní komunitou.
Nezaměstnanost mezi romy je alarmující. Procento je natolik vysoké, že není prakticky šance na zaměstnání dosáhnout a to především v chudších regionech jak v Čechách tak na Slovensku. Migrace již není z důvodu získání azylu v cílené zemi, ale zcela ekonomická a sociální. I Zde je rozhodující diskriminace ze strany zaměstnavatele k romskému žadateli o zaměstnání a tak celkem proběhli především ze Slovenské republiky 3 migrační vlny od roku 1989.


Na Slovensku dochází k sociálním nepokojům po té co vláda v rámci reforem v sociální oblasti nejen romům , ale všem upravila pravidla získání sociálních dávek a rodičovských dávek. Nejprve se jedná o demonstrace, které po několika dnech přechází k rabování. Výsledkem je zatčení několika rabujících avšak překvapivě změna přístupu vlády . Úprava pravidel pro přidělování sociálních dávek se mění pozitivním směrem a i projekty na změnu přístupu k těm nejchudším dostávají přijatelnou podobu i když jen dočasnou. Ukázalo to však, že jednotnost a aktivita mohou být přínosem a pokud je dodžován zákon tak není podstatné , zda tento přínos jde z romské komunity neboť přínos to byl celospolečenský.





Zdroj romea.cz

Tak bych mohl pokračovat od jedné kauzy ke druhé jak je čas sebou přinášel a vždy v danou chvíli semknutost a jednotnost ukázala, že není možné přehlížet jednu skupinu obyvatel na úkor většinové. Naopak toto jen vede k dalšímu staveni hráze a vzájemného neporozuměni. Nás život není přeci o staveni hrázi, ale naopak otevírání a se a to se děje připomínáním nejen své kultury a identity na veřejnost a aktivitou, kdy právě z hlediska romů se nehledí na původ pokud jde o aktivity například směrem k dětem.
Bylo období kdy pojem slova „hrdost“ se nám jaksi nehodila a alespoň část romů to tak pociťovala a nedávala svůj původ najevo aby se přesvědčila, ze je to velký omyl. Ti kdo si mysleli, ze tak zapadnou mezi většinu a ta je přijme se mýlili, Naopak ti co svou hrdost a názory a svou aktivitu se nebáli prezentovat se stali uznáváni nejen v rámci své komunity, ale i celospolečensky. Byl jsem svědkem rozmluvy v tramvaji dvou romů jak si šeptali. Nemluv cikánsky . Bylo to směšné a opravdu jsem se rozesmál. Podívali se na mé a já jim jen řekl: „Myslíš že hned se ti změní barva kůže?“ On se jen optali jestli jsem taky rom, já přikývl a dál jsem si jich nevšímal. A přeci vím ze 99 romů je hrda na svůj původ a rád bych toto číslo uchoval v paměti.
Sčítání obyvatel a domu sice ukáže jiná čísla, ale je jasné proč a i s ohledem na historii a onu naivitu, kterou občas v sobě máme a strach. To je k zamyšleni ale jiným proč u této příležitosti svou identitu potlačujeme.


Možná si stále říkáte, kam těmi řádky vlastně mířím, co vlastně je cílem? Myslím že je to zřejmé. V každé větě je cítit ona hrdost a identita.
V tom dobrém pohledu i špatném. Zamyšleni se nad historii a ukázka toho čeho jsme dokázali a mohli dosáhnout a kde naopak jsme ztratili a další jiné aspekty s naší identitou spojeny. Mezi řádky lze objevit možná i mnohem víc a je na každém z nás co mezi nimi najdeme .

Václav Zástěra 

Sčítanie-právo alebo povinnosť?


Sčítanie obyvateľov, domov a bytov je celoštátne štatistické zisťovanie, ktoré sa v Slovenskej republike vykonáva pravidelne raz za 10 rokov. Je zdrojom informácií o obyvateľstve, jeho sociálnych a ekonomických charakteristikách, ako aj o domovom a bytovom fonde. Vykoná sa na celom území Slovenskej republiky k 21. máju 2011.

Som Róm?
Pri ščitaní ľudu domov a bytov v roku 1991 mali občania SR možnosť prvý raz po šesdesiatich rokoch prihlásiť sa k rómskej národnosti. Túto možnosť využilo len necelých 76 tisíc osôb. V roku 2001 sa k rómskej národnosti prihlásilo 91 tisíc občanov...Podľa najnovších prieskumov demografov žije na Slovensku 350 až 380 tisíc Rómov. Jeden z dôvodov prečo sa Rómovia nehlásia k svojej identite má svoj pôvod ešte v období socializmu, kedy neboli uznaní ako oficiálna menšina. Príčina prečo sa Rómovia nehlásia k rómskej národnosti je obava z diskriminácie, rasizmu a predsudkov.. Rómovia to znášajú veľmi ťažko, preto sa dobrovoľne vzdávajú svojej identity. Aj preto sa viaceré organizácie chystajú robiť osvetové kampane, ktoré by mobilizovali Rómov, aby sa hlásili k svojej národnosti.
Príležitosť sčítať sa, by malo využiť čo najviac obyvateľov bez rozdielu...
Zapojiť sa do sčítania znamená zvýšiť reprezentatívnosť jedinečných údajov, ktoré sú nevyhnutné pre rozhodovacie procesy na všetkých úrovniach spoločnosti a pri prognózovaní jej vývoja.Buďme hrdý nato kto sme! Našu rómsku kultúru možno pochopiť len porozumením „cigánskej duše“. Najväčšia krása a bohatstvo spočíva práve v ich originalite. Každé etnikum má niečo, čo je vlastné iba jemu. Je to mentalita, kultúra, zvyky, tradície, písané a nepísané pravidlá života. Ľudia si o Rómoch robia obraz podľa bulvárnych plátkov, médií a iných klebiet. Stále nás vnímajú ako niečo iné, čo nepatrí do spoločnosti, ale kdesi inde, na okraj. Na každom človeku sa dá nájsť niečo dobré.
Sčítanie je pre každého obyvateľa Slovenskej republiky príležitosťou, právom prispieť k tvorbe uceleného obrazu o demografickej a sociálnej situácii i životných podmienkach obyvateľstva Slovenskej republiky. Tento obraz je potrebné poznať o. i. preto, aby bolo možné prognózovať ďalší vývoj spoločnosti. Buďme hrdými Rómami, hláste sa k svojmu národu, pretože aj takto môžme zlepšiť náš život a život našich detí. Uvedomte si, aký sme výnimočný národ. Ťahajme za jeden koniec, aby sa nám Rómom žilo lepšie. Spolu dokážeme veľa...
Lucia Vaňová 
 

Prečo píšem...





Dnes som dostal takúto otázku,  prečo píšeš... ? Prečo píšeš len o rómoch, prečo nepíšeš aj o niečom inom... Usmial som sa, prečo píšem, prečo píšem len o nás... Niekedy je košeľa bližšia ako kabát, pre nás rómov to platí dvakrát. Narodil som sa ako róm, som róm, som hrdý róm, milujem našu rómsku kultúru, a zomrem ako róm, natom nič nezmením, a ani nechcem.  Píšem ako a čo cítim, a cítim že moje písanie má zmysel. Nechcem tu prázdne slová písať, chcem písať slová ktoré majú zmysel. Chcem vyjadriť túžby, sľuby, sny, chcem vyjadriť svojím písaním hrdosť, a uvedomenie si podstaty človeka, človeka róma, ale aj človeka nerómskeho rodu.

Žijem celý život v rómskej koži, ako sa žije v takej  rómskej koži ? Každý deň sa my rómovia, ktorí žijeme presne ako aj iný ľudia v tejto spoločnosti, stretávame z rôznymi nadávkami, pohľadmi, výčitkami. Keď sa na takéto správanie ohradíme, odpoveďou je "a komu to máme povedať?... ja nie som rasista, len sa mi nepáči ako žijú iní tvoji súkmeňovci..." Tak takúto hlúpu odpoveď počúvam skoro každý deň! Pokiaľ takúto hlúpu odpoveď z úst ľudí z nerómskeho rodu budem počuť, tak budem písať, lebo moje písanie, a písanie mojich kolegov má zmysel...


Nerómske dievča napísalo:

..."už od malička je normálne, že ako biele decká sa nebavíme v škole s cigánčencami, že sa s nimi nedelíme o desiaty a nevoláme ich hrať sa vonku. Je normálne, že nás ani nenapadne chodiť za ruku s cigáňom, či cigánkou, nevoláme ich na akcie a po strednej škole vlastne už žiadnych cigáňov nepoznáme."


Do oči bijúca segregácia a izolácia naších ľudí na všetkých postoch spoločenského života. A niekto sa ma opýta prečo píšem ? Pre toto píšem, že od nepamäti nás špiníte, nedávate nám príležitosť na dôstojný život, udupete nás, a potom ako už sa dusíme v bahne beznádeje, ukazujete na nás prstom... Naše deti sú od narodenia diskriminované na všetkých úrovniach života dieťaťa, dokážete nenávidieť už malé dieťa len preto, že je rómske...V práci róm musí dvakrát ukázať čo vie, a aj tak je vo vaších očiach len obyčajná špina...

Zatiaľ čo ja si slušného neróma vážim a v nijakom prípade, ani krivou myšlienkou nepomyslím na to, že je neróm, tak mnoho "slušných" nerómov mi dá pocítiť, že patrím do skupiny menejcenných ľudí druhej kategórie.

Mám 37 rokov a za tie roky som pocítil na vlastnej koži, čo znamená byť róm v našej krajine, čo potom ďalší rómovia žijúci  na Slovensku... To nie je o rasizme, to je o nedôvere a bitke presadiť sa v živote, aj keď mnohí  mi hádžu pod nohy polená predsutkov, nenávisti a rasizmu...

Niekedy už nevládzem bojovať za kúsok miesta na prežitie, ale potom si poviem, a kam mám ísť žiť? Veď tu som sa narodil, v tejto zemi hnijú kosti mojich predkov tak, ako predkovia nerómov, tak potom prečo ten boj ...!? Ale verte že niekedy som už otrávený z toho, ako každý deň, musím vnímať ironické úsmevy, pohľady plné predsutkov, a názory plné nenávisti. A preto píšem...


Na druhej stane, v rómských getách tiká časovaná bomba. Moralné hodnoty u väčšiny rómov, sú na bode uplného mrazu!  V getách sa rozmáha úžera, alkoholizmus, drogy sú na dennom poriadku, o fetujúcích deťoch, či celých rodinách písať nebudem, lebo je to zbytočné... Incest, slovo, ktoré u normálneho človeka, vyvolá minimálne zimnicu po tele, je v getách nie tak neznámy pojem...Rómska detská prostitúcia, či prostitúcia mladistvých je otvorená a verejná. Odhaduje sa, že 80 až 95 percent slovenských prostitútok sú chudobné rómske dievčatá. Mnohé z nich na českých či slovenských cestách „pasú“ ich manželia a bratia. Prostriedky z prostituovania sú mnohokrát jediným zdrojom obživy pre širokorozvetvené príbuzenstvo na Slovensko.Postavajúce rómske dievčatá ponúkajúc svoje telo. Stoja tak na štyroch – piatich miestach, ktoré sa lokalizujú v blízkosti rómskej osad na východe Slovenska. Mladé dievčatá (a v niektorých prípadoch aj deti pod 15 rokov) stoja opreté, sedia na tráve, či počas zimy v autobusových búdkach a ponúkajú svoje služby za skutočne nízke ceny. Za smiešnych 10 eur urobia čokoľvek. Niektoré zadarmo. Takmer - stačí nejaké jedlo.Stáva sa, že samotný otec ponúka svoje dcéry na sex v ich dome, otec jednej z maloletých a mladistvých prostitútok. Tvrdí, že je to dobrý obchod. Lebo keď sa (gadžovi) "postaví" , rozum sa mu zastaví a otvorí peňaženka... Ľudia sú nespokojný. Situácia v celej európe sa zhoršuje. V každej krajine európy na rómsky problém upozornujú extrémistické skupiny ľudí, ktorý sa hlásia k ideologii fašizmu, a preto píšem, píšem, ano je tu tento problém, ale nesmieme dovoliť aby takýto ľudia tento problém riešili.

Dnes Rómovia sú vnímaní iba cez getá, ako by ani neexistoval iný pohľad, akoby naša kultúra, pramenila z giet plných špiny a neúcty človeka k človeku. Napriek tomu však v rómských getách žiju aj ľudia, rómovia ktorí žiju svoj život čestne, chodobne ale čestne... byť chudobný neznamená byť neslušní  Áno, chudoba nie je o slušnosti, či neslušnosti.  Je to stav človeka, spoločnosti, v ktorej žije, a v neposlednom rade chudoba nemusí byť automaticky spojená s kriminalitou, či moralným úpadkom!  Tak aj preto píšem, píšem preto aby sa o tom hovorilo....

Väčšina Rómov žije v biede, alebo na hranici chudoby. Nedostatok vzdelania, informovanosti a vedomostí ich rodičov, je príčinou nepredstavitelnej chudoby. Riešenie vidím vo vzdelávaní rodičov a detí. Vážnym faktorom je aj nedostatočná komunikácia majoritnej spoločnosti s rómskym spoločenstvom na Slovensku a v Čechách. Do očí bijúca segregácia rómov na všetkých postoch spoločenského života... To všetko prispieva k väčšej priepasti chudoby.

Ale viete čo je najhoršie a zároveň odsudzujúce ? Že chudoba nepozná rasovú nenávisť, či predsutky. Poznáte romány "Oliver Twist", či "Život Davida Koprfilda"? Romány opisujú chudobu, ľudí žijúcich na okraji anglickej spoločnosti začiatkom 19. a 20. storočia, a neboli to rómovia. Chudoba opísana v týchto slávnych románoch, nesie také iste znaky, o ktorých som písal. Nedostatočná komunikácia, segregácia a izolácia, a nedostatok vzdelania boli hlavnými faktormi chudoby v Anglii začiatkoch 19. a 20. storočia.

Mojím presvedčením je vzdelávanie, učenie bez rozdielu rasy, vierovyznania, či politického presvedčenia. Úcta človeka k človeku, a snaha pochopiť aj toho druhého, pomôže zničiť chudobu. Ale to je iba zatiaľ sen, ale aby sa ten sen stal skutočnosťou, treba niečo pre to urobiť. Prvým krokom je o tom písať, burcovať, a doslova prinútiť ľudí k zamysleniu sa, a práve preto píšem....





Jozef Kmeťo

Fénix....


Fénix....



Je taká pesnička"nič nebýva dvakrát"...To nie je pravda a zároveň to je najpravdivejšia pravda. Myslím,že všetko sa opakuje od začiatku sveta,opakuje sa pre každého,ale každý prežíva to isté ináč.Dalo by sa povedať,že sa nedeje nič dôležité... lebo už všetko bolo,je to známe,opísané,obyčajné.Ale to obyčajné,nie je obyčajné pre toho, kto to prežíva. A to,čo je známe,vôbec nezotiera fakt,že každého raz umlčí a prekvapí prvý cit,prvé zúfalstvo,prvý rozchod,prvý ozajstný smútok,prvá túžba..
A že ich prežije tak, akoby On jediný na celom svete mal prežiť čosi podobné. Niekedy si myslím,že život je nezmyselne zamotaný,pokrútený,zauzlený,vlastne všetko je relatívne.
Pozrieš tak-je to jasné, nie je o čom uvažovať,pozrieš ináč-ničomu sa nedá rozumieť.
Človek nevie,kde je koniec a kde začiatok.Zvláštne, ako sa všetky dôvody,ktoré si človek triedi,skúma a obracia z každej strany osamote, v pokojnom ovzduší vlastnej izby, stratia, že z nich neostane nič, keď predmet úvah nie je oddelený, ale dostane sa do vašej tesnej blízkosti. Je ľahké odsudzovať a byť statočným, keď človek nič nemá. Chcela som niečo, čo by ma držalo. A nevedela som, že keď to človek má, je zraniteľný dvojnásobne. Človek mi svojou dušou a svojim bytím pripomína bájneho vtáka Fénixa. Vždy, keď padneme na dno, dokážeme sa zas postaviť, dokážeme vyjsť z bahna klamstiev,bolesti a smútku, tak ako Fénix dokáže vstať z popola a znovu sa narodiť.
Nikdy sa nevzdávame a vždy bojujeme o to, čo milujeme a čo nám je drahé.


Lucia Vaňová 

Medzinárodný deň Rómov


8. apríl si svetová verejnosť pripomína na počesť 1. svetového kongresu Rómov (Romano kongreso lumiakro) , ktorý sa konal v dňoch 8. – 12. apríla 1971 v Orpingtone pri Londýne. Toto stretnutie bolo vyvrcholením dovtedajšieho úsilia Rómov o vyjadrenie svojej vzájomnosti na medzinárodnej úrovni a zároveň prvým oficiálnym a jednotným politickým vystúpením Rómov. Zástupcovia rómskeho hnutia zo 14 krajín deklarovali svoj spoločný pôvod, etnické pomenovanie (Róm) a jazyk a prihlásili sa ku krajine svojho pôvodu – k Indii. Na kongrese sa dohodli na prijatí svojich národných symbolov – rómskej hymny a vlajky – ktoré zároveň vyjadrujú medzinárodné hnutie Rómov. Rómskou hymnou sa stala pieseň GELEM, GELEM... / ŽELEM, ŽELEM... (Išli sme, išli...), ktorej hudobný podklad tvorí medzinárodne známa rómska ľudová pieseň, hymnické slová napísal juhoslovanský Róm – Jarko Jovanovič Jagdino, účastník 1. svetového kongresu Rómov.
V roku 1971 založili prvú jednotnú rómsku organizáciu, ktorá reprezentuje Rómov na medzinárodnej politickej úrovni – Maškarthemutňi rromaňi khetaňiben – International Rromani union (IRU) – Medzinárodnú rómsku úniu. V jej mene požiadali svetovú verejnosť, aby ich neoslovovali cudzími pomenovaniami (Cigán, Zigeuner, Gitanos, Gypsies), ale aby rešpektovali ich vlastné meno (etnonymum) – Róm.
Za Medzinárodný deň Rómov ustanovili 8. apríl účastníci 4. kongresu Medzinárodnej rómskej únie / International Romani Union (IRU) , ktorý sa konal v roku 1990 vo Varšave. Medzinárodný deň Rómov je pamätným dňom udalostí z roku 1971, ktorých 35. výročie sme si pripomenuli v roku 2006. V tento deň si Rómovia na celom svete pripomínajú svoj spoločný pôvod, jazyk, kultúru a identitu – romipen (rómstvo) – význam jej uchovávania, ale aj svoje medzinárodné zjednotenie a spolupatričnosť. Na Slovensku sa do širšieho povedomia Rómov i ne-Rómov dostal tento sviatok až v roku 2001.
Väčšiu pozornosť verejnosti upriamil na Medzinárodný deň Rómov v roku 2000 pápež Ján Pavol II. , ktorý vyzval veriacich, aby Rómom prejavovali väčšiu úctu. V stopách pápeža kráčal v roku 2000 aj švédsky arcibiskup K. G. Hammer, ktorý 16. júna 2000 na omši v Göteborgu požiadal Rómov žijúcich vo Švédsku o odpustenie za chyby, ktorých sa voči nim dopustila švédska cirkev. „Nenávisť voči Rómom má už také dlhé trvanie, že sme sa na nej zúčastnili mnohí. Za chyby, ktoré sme spáchali a v ojedinelých prípadoch robíme ešte aj dnes, sa ospravedlňujeme a prosíme o odpustenie,“ povedal pred stovkami Rómov. Históriu nenávisti k Rómom datujeme už od 15 storočia. Už vtedy majorita pokladala Rómov za „zlý“ národ a cirkev vyzývala ľudí, aby sa s nimi nestýkali, dodal.

Rómovia, hoci bez vlastného územia, sa pokladajú za jeden z najväčších európskych národov (ich počet sa odhaduje na 14 miliónov).
Väčšina z nás Rómov denne zažíva alebo sme už zažili situácie,keď nám väčšina ľudí z majoritnej spoločnosti dáva pocítiť, že ako Rómovia sme občania druhej kategórie. Rasizmus, xenofóbia alebo antisemitizmus sú veľmi nebezpečné veci. Nemalo by nám byť jedno v akej spoločnosti žijeme a ako sa správame k druhým. Rasizmus zo strany Nerómov k Rómom poznáme najmä ten latentný, mäkký,každodenný. Skúste sa nad tým zamyslieť a možno prídete na to, na čo som prišla ja, aby sme nerobili iným to, čo nechceme aby robili nám. Medzinárodný deň Rómov. Určite každý z Vás o ňom aspoň už to čo počul. Ak nie nech to rýchlo napraví, pretože tento deň je pre rómsky národ celého sveta asi najväčším sviatkom. Národná hrdosť a uvedomenie si svojej národnosti je to, od čoho sa každý v živote odráža a postupuje. Ak chceme byť úspešní, musíme sa najprv sami vedieť zaradiť, uvedomiť si kto som a čo od života chcem. Nie je to ľahké, ale poznám veľa úspešných Rómov, ktorí sú hrdí na to, že sú Rómovia.
Savore Romenge bacht, sastipen he bud zor!


Lucia Vaňová