Najnovšie články
latest

Cenzura? Výhružky, Za pravdu? 21 stoleti


Drahomír Radek Horváth -
Výroční zpráva salonních teoretiků http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/drahomir-radek-horvath.php?itemid=13604



Drahomír Radek Horváth
http://blog.aktualne.cz/blogy/drahomir-radek-horvath.php
Projektový asistent (Poradna pro občanství, občanská a lidská práva) a romský mentor (Probační a Mediační Služba Děčín). V polovině devadesátých let zřejmě první Rom jako terénní pracovník v K-Centru pro drogově závislé. Zakladatel, provozovatel a editor prvního regionálního ryze romského informačně osvětového webu v regionu. Externí spolupracovník (regionální zpravodaj) časopisu ,ROMANO VODI


upřímná slova a poděkování za pravdu




Dostala se mi do ruky Výroční zpráva Rady vlády ČR pro záležitosti romské menšiny. Tato mezirezortní instituce sice zasedá, monitoruje, vydává usnesení, když se sejde dostatek členů a jsou usnášení schopní. Do její agendy dle Zprávy spadá také několik komisí, výborů a monitorovacích skupin. Osazenstvo těchto orgánů mě nepřestává fascinovat.

AGENTURA PRO SOCIÁLNÍ ZAČLEŇOVÁNÍ V ROMSKÝCH LOKALITÁCH:

Plná pusa příkladů dobré praxe, neúspěchy se neprezentují. Chlubení se cizím peřím jak na běžícím pásu. Absolutní většina toho čím se holedbají jsou již dávno zavedené projekty, které efektivně fungovali v lokalitě před příchodem Agentury. Ve vybraných městech se do lokálního partnerství hlásí spousta naivních adeptů, ale po roce většina vystřízliví. Tři roky u stolu řečnit o práci z nich dovede málokdo, krom lokálního konzultanta. Pro lezlost Agentury lidmi z Člověka v tísni je legendární, od ředitele, až po řadové zaměstnance. Valná většina z nich prošla touto líhní talentů a sektou v pravém slova smyslu.

MONITOROVACÍ VÝBOR AGENTURY PRO SOCIÁLNÍ ZAČLEŇOVÁNÍ:

V první řadě se Monitorovací Výbor usnesením vlády ze dne 29. března
2010 č. 254 stal jedním ze stálých orgánů Rady vlády České republiky pro záležitosti romské
menšiny (dále jen Rada vlády), tedy Monitorovacím výborem Rady pro činnost Agentury pro
sociální začleňování v romských lokalitách. Ve vztahu k činnosti Agentury má Rada vlády
prostřednictvím monitorovacího výboru za úkol sledovat pokrok v dosahování cílů Odboru
pro sociální začleňování v romských lokalitách (dále jen Agentura), monitorovat účelnost
a efektivitu činnosti Agentury.

Členové monitorovacího výboru:

Mgr. Karel A. Novák – svého času v organizaci Člověk v tísni ředitel programů sociální integrace. Zasvěcení vědí, že je to post největšího experta v „řešení“ romské problematiky nejen v této instituci, ale obecně.

Jan Černý – současný ředitel programů sociální integrace v organizaci Člověk v tísni. Zřejmě pasován do funkce za zásluhy při panáčkování v Matiční ulici v 90. letech při výstavbě zdi. Na Ústecku se mezi lidmi již stala legendární rošáda ohledně o.s. RAMI ve , které figuroval spolu s jedním funkcionářem ČSSD.

Mgr. Jan Robert Hřebíček – také prošel sektou Člověk v tísni a z této farmy byl draftován do monitorovacího výboru se stálým angažmá na MPSV ČR.

Mgr. Klára Laurenčiková – tady se dostáváme ke zlatému hřebu. Partnerka a matka dítěte ředitele Agentury Martina Šimáčka, monitorovala od 2009 do 2010 účelnost a efektivitu Agentury, kterou již tehdá řídil a nadále řídí její druh.

Jen malá ochutnávka toho jak to vypadá v radě vlády ČR pro záležitosti romské komunity, kdo s kým a jak.....

Na jednání Monitorovacího výboru se dokonce projednávalo toto:

„Dalším projednávaným tématem bylo výběrové řízení na pozice lokálních
konzultantů v nových lokalitách. Na základě diskuze se v červenci 2010
uskutečnilo jednání ředitele odboru a zmocněnce pro lidská práva s Romy,
kteří se ucházeli o zmíněné pozice a ve výběrovém řízení neuspěli.“

Nepochybně je tehdá pan Kocáb chtěl pohladit a pochovat, aby jim zvýšil sebevědomí, uklidnil emoce a vysvětlil, že tyto pozice se obsazují lidmi se světlejší barvou kůže a s minulostí, která je provázána s Člověkem v tísni. Něco tady smrdí a každý nechť si udělá obrázek sám. Moudré knihy vydávané Člověkem v tísni hovoří jasně o tom, že Romové by neměli pracovat na postech týkajících se řešení romské problematiky. Ono by se totiž mohlo stát, že by se časem vyřešilo a to by pro sociální inženýry byl problém největší, přišli by o chléb vezdejší.

PRACOVNÍ SKUPINA PRO VYPOŘÁDÁNÍ SE S PAMÁTKOU OBĚTÍ ROMSKÉHO HOLOKAUSTU:

V pracovní skupině jsou dva lidi z památníku Lidice, ale Čeněk Růžička tam není. To je dost paradoxní a neuctivé vůči tomuto člověku. Pozvat si ho na kobereček a popsat to pak v zápisu takto je přímo nehorázné:

„Ze strany Čeňka Růžičky nebylo porozuměno, proč by měl
pietní akt realizovat Památník Lidice, když jej již dvanáct let
uspořádávají romské organizace! V Letech leží Romové, proto
by měli oni organizovat pietu! Lety se nesmí zneužívat k nějaké
show, nesmí se konat v blízkosti vepřína! Když se z toho stane
show, budeme akci skandalizovat.“

Růžička má pravdu a romská komunita by měla začít jeho tažení podporovat důrazněji. Od Rady, respektive této pracovní skupiny nic moc světoborného očekávat nelze, když Leila Abasová sedí v této pracovní skupině jako velká to odbornice na romský holokaust. Ti co by tam sedět skutečně měli, jsou kritizovaní za NE porozumění.
Nechci křivdit Radě jako takové. Nemám slov k stálému inventáři v podobě pana Kokyho a člence téměř všech výborů, komisí atd., madam Brandové. Zmínit něco pozitivního v souvislosti s Radou lze velice těžko. Je však důležité pozastavit se nad osobou Ing.Karla Holomka, který rezignoval na post člena Rady s odůvodněním zaslaným v otevřeném dopisu panu premiérovi Nečasovi. Zmiňuje například skutečnost, která prošla Radou a kterou cituji doslovně z inkriminovaného dopisu:

„„Velkým zklamáním pro mne bylo vyústění projektu Školícího a informačního centra romského holocaustu v Hodoníně u Kunštátu, které nebylo svěřeno pro tento účel profesionálně i morálně připravenému Muzeu romské kultury v této oblasti pracující celých 20 let, nýbrž zcela mimo jakoukoliv logiku v této věci neznalému a nepřipravenému Pedagogickému Muzeu Jana A. Komenského v Praze. Tento projekt byl od začátku koncipován jako projekt vládní, aby nakonec skončil z důvodů nepodstatných v gesci ministerstva školství.“

Karel, už ví jak se cítí Čeněk. Na kolik byl jeho odchod z Rady důsledkem morálního uvědomění a nakolik to mělo hlubší podtext je těžké soudit. Rezignoval a tím pádem dal jasně na jevo svůj postoj. V radě nám pak zbývá hrstka idealistů, kteří nemají šanci prorazit a ze své pozice něco změnit k lepšímu. Na svých funkcích by tím pádem neměli lpět, nebo by se měli skutečně nahlas ozvat vůči všem nešvarům jejichž část jsem zmínil v tímto blogu. Rada je zdiskreditována je to navíc bezzubý institut, který nebere Váda ČR vážně a slouží jen a pouze jako alibi. Někteří si však své etnobyznysmanské aktivity posichrovali členstvím v radě.
„Vrána vráně oči nevyklove….“

Dovolte mi Vás všechny oslovit v situaci, kdy máte v rámci odkazu možnost nahlédnout do velmi nechutné diskuze k tomuto článku, který přesně doplňuje ten, který jsem uveřejnil před několika dny. V Čechách jak bych řekl obecně právě diskuzí a vyhrožováním sám autor článek pod tlakem stáhl a nemohu jinak než se zastat nejen pravdy, kterou uveřejnil, ale touto cestou i jednoho z nás za kterým jsou vidět výsledky práce a kterému není lhostejný lidský osud tam, kde pomoci jde. A Přeci jeden z těchto osobností podlehl a plně i když Radkovi rozumím, věřím, že jeho článek by se nyní měl dostat tam kam má tedy ke čtenářům, aby si dokázal tak udělat Obrázek o morálním úpadku společnosti a jak funguje - skrytá cenzura - a jak se dá ničit člověčenství, lidskost a humanita. Nechci zde hovořit o financích a o tom co v článku je popsáno a o těch, kdo si myslí že jsou mluvčími za nás a sedí v nejlépe placených postech a mají moc rozhodovat o penězích pro neziskový sektor, který s monopolem nadace Člověk v tísni funguje v obou státech. Chci se dotknout toho, že jejich aktivity možná v zahraničí jsou vidět, ale u nás v rámci romské problematiky přešlapují na místě a miliony finančních zdrojů tak tečou zbytečně právě do tohoto směru. Když víte že v dané lokalitě působí Člověk v tísni v roli teren. sociál. pracovníka a sami romské rodiny o něm ani nevědí pak asi není něco v pořádku. Proč tedy nedělat kvalitní aktivity v rámci nadace pořádně a s cílem a výsledkem a na zahraničí se vykašlat. V obou zemích jak v Čechách tak na Slovensku máme problémů na řešení dost ať odloučené lokality, ghetta. či romské osady a další a další a teď nemluvím jen o romské otázce. A tak Vážení, když odvádíte kvalitní práci v zahraničí tak čiňte především doma a nebo romskou otázku opusťte a finanční zdroje nechte prosím těm organizacím, které dokáží realizovat komplexní programy na lokálních úrovních, kde místní organizace znají potřeby lidí daleko více a na amatérštinu se vykašlete. Rada vlády ve složení jaké je ať se neschází v Praze, svou činnost může realizovat emailem viz monit. zprávy a agentura to samé. Na těchto místech stačí jeden úředník, jak se říká a když už máme se přizpůsobit sociálním podmínkám jako obyč. lidé, ať i rada vlády a agentůra dostane potřebné škrty v rámci vlády. Už v době kauze Čunek jsem pro ČTK uvedl pochybnost o těchto orgánech a stále více se domnívám, že to tak je.A to již pár let uběhlo.

Radku a to nejhlavnější a slova k tobě. Nenech se zvyklad. Mluvili jsme spolu při blokádách a plně se shodujem prakticky na všem . Podlehl jsi oné skryté cenzuře a v dnešní době se jí dá docílit tlakem z venčí, ale jsi silná osobnost a v Krupce a v Děčíně i Brně při blokádách jsi dokázal svou sílu v rámci organizace tak náročných věcí, a výsledek se dostavil a tak myslím že na místo slov o podpoře přijmi dík za to že jsi, a nejsi sám ani na toto.

Vašek

Václav Zástěra

článek navazuje obsahem na uveřejněný článek "bez hranic a bič..."
Ondřej Giňa, ml.: Romové pod „bičem samospráv“ aneb Gazdíkovo „zvláštní zacházení“ Prečítajte si Reportáž nášho spravodajcu z Čiech Václava Zástěru

Ukazuje se, kolik podobných až stejných názorů je mezi námi a to je naše síla. Nebojme se pravdu vyjadřovat. Pojmenovat věci pravým jménem je cesta k řešení.
Za nás to nikdo neudělá.




Zaujal vás tento článok? Čítajte ďalšie naše články, ktoré nájdete v našom archíve. Redakcia 1

Som, kto som vďaka všetkým....


Kto ste a vďaka komu ste tým, kým ste? Ste tým kým ste, vďaka najbližším? Vďaka známym, priateľom, alebo...

Vďaka mojej mamine, ktorá ma vie vždy pochopiť a poradiť, keď to najviac potrebujem, a ktorá stála pri mne aj v tých najťažších situáciách v mojom živote, ktorá tu bola pri mne od malička a držala ma vždy pevne za ruku...
Vďaka môjmu ocinovi, ktorý sa o mňa vždy vzorne stará a pomáha mi... Učí ma byť samostatnou...
Vďaka mojim súrodencom, ktorí mi vždy poradia a pomôžu mi...vedia ma rozveseliť i keď mám to najsmutnejšie obdobie, a ešte vďaka mojim kamarátom, ktorí sú tu vždy pre mňa, a za toto všetko ich všetkých moc ľúúúúbim....

Miška

Vďaka Julke, ktorá mi vie vždy vyčariť úsmev na tvári aj keď to najmenej očakávam.
Vďaka Natálke , ktorej pomocné rady a milé slová pomáhajú riešiť moje problémy.
Vďaka Dominike, s ktorou sa nikdy za žiadnych okolností nemôžem nudiť.

Julka


Vďaka mojej rodine, ktorá ma podržala keď bolo najhoršie
Vďaka Barborke, ktorá ma naučila čo je milovať
Vďaka všetkým ľuďom , ktorým na mne záleží a majú ma radi takého aký som

Miro

Áno, je to tak, každý z nás je tým, čím je, vďaka niekomu... rodičia, rodina, priatelia, ale aj obyčajná náhoda, nám dopomohla tomu, čím sme dnes. Ani jeden z nás nie je tým čím je vďaka svojej vlastnej sile, či inteligencii, alebo vďaka svojej vlastnej húževnatosti, ako niektorí tvrdia.... Samozrejme, vlastná chuť niečo dokázať, sebazaprenie, a sila ktorá nás tlačí dopredu, nám dopomáha stať sa tým, čím chceme byť, alebo čím už sme.

Kto tvrdí, že tým, čím je, je len vďaka samému seba, klame! Vždy je niekto, kto vás postrčí dopredu, samého seba chuť niečo dokázať, ešte nikoho dopredu nepostrčila.

V prvom rade je to rodina. Harmonický vývoj dieťaťa až do dospelosti, je už samotný dobrý základ pre budúcnosť takéhoto človeka. Takže môžeme povedať, som, kto som, vďaka rodičom.

Čo však ak dieťa sa narodí do rodiny, kde morálne hodnoty človeka sú na bode mrazu, kde alkohol je dôležitejší ako chlieb pre celú rodinu, kde matka, je iba matka, na rodnom liste. Vďaka komu je potom dieťa v budúcnosti tým, čím je...?

Tu sa ešte musím pristaviť pri jednej dôležitej veci. Samotný harmonický vývoj dieťata v rodine, nemusí znamenať, že v dospelosti bude uspešné. Často krát, napríklad za štúdijným úspechom na vysokej škole je samotná ctižiadosť rodičov, ako záujem ich ratolesti o štúdium na škole. Kameň úrazu je v tom, že dieťa ktoré dospeje do veku, kedy si má vybrať vysokú školu, prenechá výber svojim rodičom, ktorý už takto predtým, tlačili dopredu svoju ratolesť najprv na základnej, potom strednej, a teraz na vysokej škole. Nie je to ojedinelý prípad, kedy úspešní rodičia vo svojej kariére, vo svojom dieťati vidia až nadprirodzenu inteligenciu, hoci ich dieťa je často krát "duté ako strom" Ich deti navštevujú napríklad školu pre nadené deti, hoci inteligenčne častokrát do takéhoto druhu školy nepatria, neskôr majú otvorené dvere na stredú výberovú školu, a potom na vysokú školu. Samozrejme, že za tým treba vidieť, slušne povedané, nemalé finačné odmeny, práve pre tých, ktorí takémuto dieťatu otvoria všetky svoje dvere.

Vďaka komu je potom " úspešne dieťa ", neskôr dospelý jedinec v našej spoločnosti, inžinierom, architektom, dr. práv, či lekárom.... ? Vďaka ctižiadostivým rodičom, ktorí svoje dieťa dotrepali až k titulu, za ktorým neskôr trpí celá spoločnosť, čoho sme častokrát svedkami.

Samozrejme nemôžem hovoriť, že teraz všetci vyskoškolsky vzdelaní ľudia sú hlupáci, ktorý majú za sebou ctižiadostivých rodičov, ale až 30% vysokoškolsky vzdelaných ľudí má za sebou práve takýchto rodičov, a keď nie rodičov, tak rodičov známych...

Iný variat, dieťa z chudobnej rodiny. Otec robotnik, ktorý ledva dokončil základnú školu, matka pre istotu základnú školu ani nedokončila. V tomto prípade napríklad ich syn, je šikovné dieťa... Pre lepšiu ilustráciu celá rodinka pochádza z východného Slovenska, a ešte aby to bolo pestrejšie jedná sa o rómsku rodinku.

Rodina nejaví dysfunkčný charakter morálného, alebo iného úpadku. Jedná sa o chudobnú rómsku rodinu, ktorá žije v romskej štvrti, kde hodnoty okolia ako zmienenej rodiny nie sú vo vzdelaní, ale v robotníckej práci, vo výrobe neďalekého závodu, či práci zberných surovinách, žiaľ niektorých aj nepráci v lenivosti, tvrdiac, že za taký malý peniaz sa im neoplatí chodiť do práce, a radšej budú chodiť po sociálku....

Chlapec teda nemá žiadne záchytné body, o ktoré by sa mohol oprieť, a ktoré by ho postrčili k činnosti, ktorá by mala kladný charakter pre jeho budúcnoť. Má v sebe prirodzený intelekt, ktorá nijak však nerozvíja, a má napríklad talent na kreslenie.... Od septembra chlapec nastupuje do 5 ročnika na základnej škole, a ako triedneho účitela dostane nového učitela, ktorý okrem tradičných predmetov, vyučuje aj výtvarnu výchovu. Všimne si chlapcov talent na kreslenie, a začne sa chlapcovi venovať, začne s ním viac pracovať, pod jeho rukami sa chlpacov talent začne rozvíjať... Chlapcove kresby začinajú putovať po rôznych súťažiach, chlapec sa zúčastňuje týchto sútaží aj osobne. Vidí, že svet je iný, než ten čo doposiaľ videl. Rok sa strieda s rokom , a chlapec si má vybrať školu, učiteľ mu pomôže, poradí, doma mu otec povie, choď za svojím snom, neskonči ako my, a tak chlapec dostane zelenú, a ide študovať na strednú umeleckú školu, odbor akademické maliarstvo. Neskôr vďaka už jeho úsiliu, a dobrého študia, sa chlapec teraz už mladý muž dostáva, na vysoku školu, kde získa neskôr titul akademický maliar...

Vďaka komu je teraz už mladý úspešný muž akademický maliar ? Vďaka učiteľovi, vďaka otcovi, a rodine ktorá ho podporila v jeho rozhodnutí.

Vždy je niekto, kto vás postrčí, podá pomocnú ruku, pomôže, a vtedy ste vďaka tomu tým, čím ste... Ste tým, čím ste, vďaka rodičom, priateľom. Ste tým, čím ste, vďaka napríkad kolegovi v práci, ktorý vám podal pomocnú ruku práve vtedy, keď ste to potrebovali. Ste tým, čím ste, vďaka aj náhode, prečo nie, boli ste v pravý čas, na pravom mieste, na ktorom ste napríklad stretli svoho budúceho šéfa, ktorý vám ponúkol zaujímavú lukratívnu prácu. A potom príde na rad, vaša húževnatosť, chuť niečo dokázať, sebazaprenie aj za cenu že sa z vás stane workoholik... Áno, ste tým, čím ste aj vďaka sebe, ale nezabudnite skôr než ste boli vy, bol niekto iný, kto vás postričil, aby ste bolo tým, čím ste....

A čím som ja, musím sa usmiať, niekedy nabudúce...






Jozef Kmeťo






Zaujal vás tento článok? Čítajte ďalšie naše články, ktoré nájdete v našom archíve. Redakcia 1

bez hranic a bič

Ondřej Giňa, ml.: Romové pod „bičem samospráv“ aneb Gazdíkovo „zvláštní zacházení“
Praha (ROMEA)

Share |


Opětovně zvolený předseda koaličního hnutí „Starostové a nezávislí“ Petr Gazdík zapěl svým prohlášením na notu 86% majority, která vůči Romům zaujímá negativní postoj. Z logiky věci zřejmě pochopil, že jen absolutní „diletant“ by nevyužil ve svůj prospěch právě toto téma: otázku soužití Romů a Čechů.


NEPŘEHLÉDNĚTE
Petr Gazdík: Soužití Romů a majority by se mělo řešit metodou cukru a biče
Populistické a „otřepané fráze o plnění povinností“ jsou typickým argumentem českých latentních rasistů. Stejná klišé zněla z úst p. Čunka, pí. Janáčkové, pí. Řápkové a dalších. Z obyčejných starostů se rázem stali ústavní činitelé, poslanci, poslankyně, senátoři a ministři. Romům za to ani nepoděkovali, že je vynesli do takových výšin. Naopak. Přišli s bičem v ruce, který teď třímá předseda koaličního hnutí Starostové a nezávislí Petr Gazdík.
Asimilace Romů je podle něj jedním ze způsobů řešení. Cílený komunistický program, který romskou národnostní menšinu téměř zdecimoval. Asimilace pro nás znamenala sterilizaci romských žen, řízený rozptyl „cikánského obyvatelstva“, rozbití romských rodin, zákaz používání mateřského jazyka - romštiny, odebírání dětí do dětských domovů, často neodůvodněné zatýkání romských mužů i žen. Hnutí Starostové a nezávislí v čele s Petrem Gazdíkem se aktivně hlásí k metodám komunistických zločinců.

Petru Gazdíkovi je třeba připomenout, že největší podíl odpovědnosti za své občany ve městech a obcích nesou místní samosprávy a také on. Právě oni se dopouštějí těch největších systémových chyb. Přistupují k segregaci romského obyvatelstva, jejich deportacím a vysídlování, nesou největší podíl viny na vzniku ghett a tzv. vyloučených lokalit a přispívají k nenávistným náladám ve společnosti. V prostředí segregovaných ghett dochází u jejich obyvatel k hlubokému sociálnímu, ekonomickému a společenskému propadu i rozpadu romské identity příslušníků romské národnostní menšiny. Bezpečnost obyvatel segregovaných ghett je ohrožována nejen organizovanými skupinami rasistů, ale dochází k persekuci Romů ze strany úředníků a orgánů místní samosprávy. Toto je ta zmiňovaná rovnost? Toto je „bič“ institucionálního rasismu a anticikanismu, který se v České republice vůči Romům aktivně uplatňuje v celé struktuře státní správy.
V uplynulých dvaceti letech usilovali Romové o získání rovnoprávného postavení občanů České republiky. Navzdory tomu se situace neustále zhoršuje. Nerovnost mezi Romy a většinovou společností se zvětšuje a prohlubuje. Hlavní příčinou tohoto stavu je anticikanismus. My nemůžeme věřit této společnosti, státu ani místním samosprávám, že to z integrací Romů do společnosti myslí vážně.

Domnívám se, že po dvaceti letech nastal čas ukončit a navěky odložit diskuzi na téma „integrace“. Cesta k samostatnosti a správě svých věcí námi Romy. To je jediný způsob jak se zbavit Gazdíků, Čunků, Loudů, Janáčkových, Řápkových,Vandasů a tisíců jim podobných.

KAM DÁL?
Petr Gazdík: Soužití Romů a majority by se mělo řešit metodou cukru a biče


Ondřej Giňa, ml.

Dovolte mi reagovat a tentokrát již naplno a bez ohledu co si o mě kdo bude myslet ať již z té dobré stránky či špatné.
Za vším hledejme populismus, politické cíle a morální debakl naší společnosti jako celku. Ptám se sám sebe kam jsme došly z hlediska nejen soužití, ale i politické kultůry, solidarity a v dalších oblastech našeho života. Kam až můžeme zajít v tom, aby bylo na romké společenství pohlíženo z té negativní stránky viz. statistické údaje kde nedůvěra většinové společnosti a podpora extrémistických jevů směrem k Romům dosahuje alarmující číslo.Často komunikuji s lidmi, kde multikulturní společnost je zcela běžná a jejich reakcí jsou jen otázky a otázky směrem co se to u Vás a ve střední a východní Evropě děje. Extrémismus jediným směrem a to k romskému etniku v rámci postskomunistických zemí je něco co přesahuje již běžnou normu a politici sami nemají nástroje na potírání a řešení nejen tohoto stavu, ale i k ostatním skupinám obyvatel, neboť skrytý projev nevole v současné době zažívají i lidé zdravotně postižení neboť lidská závist zašla tak daleko, že je velmi často slýchat co všechno od státu dostávají, viz. příspěvky na nákup automobilu při splnění opravdu těžkých kritérií zdravotně postiženého a pod. Teď si možná říkáte to sem přeci nepatří, ale není to pravda.

Patří. pokud se vytrácí solidarira jako jedna z myšlenek běžně uvažujícího člověka i politika neboť i on je snad jen člověkem pak věřte, že přesně politika a současní politici přivedly společnost do tohoto stavu a tak mantinely jsou přesně rozevřeny pro situace, které se dějí a je úplně jedno zda se jedná o politika komunálního, či dokonce představitele vlády viz. ČR pan ministr financí Kalousek / v kolika vládách se podílel tedy na chybách? / a celá vláda. Mantinely jsou rozevřeny natolik, že sami instituce státní zprávy jsou bezmocné, Policie neví jak reagovat na extrémistické strany a hnutí, samosprávy se staly státy ve státě a pod.V duchu nesouhlasí, ale dobré koryto a dobře placené je dnes důležitější než logika či morální postoj a výzvy na všeobecné diskuse k tématům například směrem ke zdravotnictví, penzijní reformě či právě hledání cest k soužití nepatři v současné době ani otevírat. Naopak Ignorovat a dát tím jasný signál, že dost.

Vážím si mnoha lidí pracujících pro radu vlády pro záležitosti romské komunity, dnes trochu jiný název aby to nebylo do očí bijící, ale tato rada stratila svůj smysl již dávno, neboť učinit výzvu a vyhlásit dotační titul přeci nestačí a otevřeně, systémové řešení mimo školství vidět není a že je základním předpokladem změn , to víme sami dobře a především sami rodiče, a páni politici dál tak budou podporovat gétta / viz Slovenské osady - jejich likvidace a budování gétt jako řešení / odloučené lokality, či romské osady, ale dále úmyslně používám název rada vlády pro záležitosti romské komunity se prostě jednou za čas sejde a bude přešlapovat na místě a agentura od které si možná někdo něco sliboval to samé, neboť to nejdůležitější je na bedrech místních samospráv, občanských sdružení, školách atd. a pokud není vůle ke spolupráci pak všechny snahy jsou marné.
Nezapomenu na reakci, která obletěla světová média ze Slovenska, kdy vláda Slovenské republiky realizovala sociální reformu, která dopadla nejvíce procentuálně úbytkem finančních přijmů právě do rodin s dětmi bez ohledu na původ a byly to romské rodiny, které svou neposlušností a protesty v ulicích vyvolaly změnu chování vlády. U nás je to radikální a extrémisticka politická strana a politici, kteří dostaly romskou společnost do pohybu a protestovala proti tomuto stavu a výsledek? Stupňující se stav.

Obdiv si tak zaslouží romská společnost a slušní lidé včetně církve a nevládních organizací a jedinců chápajících, že tudy se jít nedá a je třeba názor dát najevo veřejně, tedy jasně říci dost nejen extrémismu a politikaření na romské otázce.
A k oněm zdravotně postižením pro toho, kdo nepochopil význam pro který jsem uvedl jako příklad. Jaký je vlastně rozdíl? Učinil někdo výzkum i v této oblasti? Mysím výzkum jak na jejich problémy se dívá společnost ve smyslu pozitivního či negativního pohledu? Páni politici si přehazují tento horký brambor viz. problematika zdravotně postižených, že sama rada vlády pro zdravotně postižené je paralizována a její návrhy padají pod stůl. Jen ať se o tom moc nemluví neboť v očích celé společnosti by tak naše vláda stratila to poslední krédo, které ji zbylo v očích veřejnosti. Ostatně je vidět, že sama vláda neví co bude druhý den a jen doufá a doufá.

Romská problematika je přeci jen ta pohodlnější cesta jak zakrývat skutečný stav věci A tak ať žije romská otázka a kauzy politických stran ve vládě, případně chřipková epidemie, která bude asi tak za tři měsíce ne? a to je vzkaz nejen pro méa a politiky.

V rámci toho co se děje v evropském kontextu se nedivím a nebudu divit, když z mnoha zemí opět nastane migrační vlna kamkoliv a důvody? Myslím, že jich bylo popsáno dost. A jestli si někdo mysli, že migrují takto pouze Romové pak je na velkém omylu. Za prací, kvalitnějším způsobem života, za kvalitnější lékařskou péčí v jistých oborech z našich zemí tedy Čech a Slovenska migroval nejeden odborník, čii nekvalifikovaná sila z majoritní společnosti, ale to už se raději také nepřipomíná, že nám tak odešlo z mnoha důvodů mnoho špičkových pracovníků a našich občanů.


Plně souhlasím s tím co napsal Ondřej Giňa ml. a připojuji se k jeho slovům neboť dobře ví co jeho slova obsahují a pokud se v některých otázkách opakujem pak je to jen dobře a ukazuje to na názorovou schodu a né poprvé a těch je zapotřebí vyjádřit více.





Václav Zástěra















Zaujal vás tento článok? Čítajte ďalšie naše články, ktoré nájdete v našom archíve. Redakcia 1



Život " rómsky " v Čechách alebo pohľad blogéra...

Donedávna som písal pre český blog i dnes. Tým, že moje články mi nedovolili publikovať na Slovensku, musel som nájsť inú alternatívu,  ktorou bola možnosť publikovať na českom blogu, a tým osloviť aj slovenských čitateľov.

Pre mňa to zároveň bola obohacujúca skúsenosť s českým čitateľom... Vždy som si myslel, že českí rómovia to majú o niečo ľahšie ako my tu na Slovensku. Nie je tomu ale tak... Áno, niektorí českí rómovia sa dostali aj do výslnia verejného života, niektorých je vidieť na obrazovkách českých televíznych staníc, alebo aspoň bolo vidieť... Ale všetko to je iba pozlátko pre svet, pre nás, pre majoritu, že nemožno hovoriť o xenofóbnej, predsudkami rozbúrenej spoločnosti.

Osobné skúsenosti, skúsenosti mojich priateľov hovoria niečo iné... Moja sesternica, už niekoľko rokov žije v Čechách. Má ukončenú strednú zdravotnú školu, a pracuje v nemocnici ako laborantka. Ona sama niekoľko krát povedala, že s takým krutým prejavom predsudkov a priameho rasizmu sa nestretla ani na Slovensku... Tu musím ešte poznamenať, že je vydatá za neróma, teda čecha... On sám je pohoršený, doslova povedal : " Hanbím sa, že pochádzam z národa, ktorý má v sebe toľko nenávisti, zloby, a je plný predsudkov ...! " Podľa jeho slov, " bojím sa o svoje deti, a ich budúcnosť..."

Moje skúsenosti, tiež nie sú na inej úrovni. Cestoval som vlakom do Brna. Na stanci v Brne som vystúpil, a šiel si kúpiť malinovku, niečo jednoducho na pitie. Prišiel som ku stánku s občerstvením, chcel som si kúpiť malinovku, v malinovke niečo plávalo, a tak som slušne pani predavajúcu v stánku, požiadal aby mi vymenila fľašu. Viete, aká bola jej odpoveď...? " A proč jako, vždyť vy cikáni ste zvyklí na jinou špínu..." Ostal som úplne zamrazený, nevedel som čo mám povedať...

Nechcem, aby celý článok, vyšiel ako nadávanie na väšinovu spoločnosť, alebo aby vyznel, že každý čech, je rasista... Nie, to nie ! To by som si ani nikdy nedovolil povedať. Tak ako jednotlivci u nás robia zlé meno celému rómskemu spoločenstvu , tak aj jednotlivci z majority, robia zlé meno celému národu.

Jedno je však isté, hoci na východe Slovenska sú celé segregované osady rómov, hoci na Slovensku sú prejavy rasizmu a predsudkov na dennom poriadku, musím povedať, že prejavy predsudkov a priameho rasizmu v Čechach sú ostrejšie, priamejšie, tvrdšie a nekompromisné...

No, ale vráťme sa k môjmu písaniu na českom blogu "idnes.cz". Pre tento blog som písal celé dva roky, dokázal som rozbúriť kľudné vody českých čitateľov, dokonca sa mi podarilo zdvihnúť mandle českej rómskej smotánke, za čo sa mi dostalo tvrdej kritiky zo strany niektorých rómov. Moje články vyvolali nevôľu, ale aj súhlas, čo sa odzrkadlilo na komentároch. Komentáre boli zrkadlom vášho úspechu, ale aj neúspechu. Niektoré komentáre k mojím článkom, boli plné nenávisti a predsudkov... Častokrát ich písali  ľudia neschopní prijať iný názor, iné myšlienky, či iný pohľad... Ľudia, o ktorých môžem povedať, že patria do sekcie tvrdého rasizmu, predsudkov...

Čo povedať na záver ? Napriek väčšinovému nesúhlasu s mojim písaním, som svoje články písal ďalej....Stretával sa s tvrdými reakciami od nerómskych čitateľov, a učil sa ako zmýšľa český človek. Našiel som však aj priazeň u českého čitateľa, a ten ma naučil len to, aby jednotlivci na oboch stranách, neznepríjemňovali život ostatným ľuďom, ktorí sa snažia o komunikáciu, riešenie problémov, či jednoducho žiť... Bez toho, aby ich niekto osočoval za iného skutky... Ale to je len zbožné prianie, realita je žiaľ iná ....







 Jozef Kmeťo









Zaujal vás tento článok? Čítajte ďalšie naše články, ktoré nájdete v našom archíve. Redakcia 1

Môžeš byť tmavý a môžeš úplne normálne žiť...

Ahojte... krásne vás zdravím a zoznamujem sa s vami... volám sa Danka Pevná a som mamina 3-ch detí... nikdy nič nestíham a tak sa teda veľmi teším tomu, že som si našla ďalšiu aktivitu... xixi
Som rómka - cigánka, nech sa to už pomenúva ako chce...Som na to veľmi hrdá...
Rómska kultúra mi nič nehovorila - manžela mám bieleho a nikdy som ani netúžila mať niečo spoločné s rómami... nikdy by ma ani len nenapadlo, že ma rómovia - rómska kultúra pohltí natoľko, že sa stanem asistentom detí na škole, ba dokonca začnem študovať len preto, aby so nimi mohla zostať... xixi... aký je ten život úúúžaasný... ako sa s nami dokáže zahrať...
Keď som bola malá, rómov som nevnímala... ako usporiadaná rodina žijúca v prevažne bielom kolektíve, mi slovo róm ani veľmi nič nehovorilo... možno som dieťa štasteny, ale s diskrimináciou som sa ešte tak poriadne nestretla... zatiaľ som bola vždy rešpektovaná... mala som určité ciele, ktoré mi boli motiváciou vpred a asi to ma držalo nad hladinou...
Dnes sa stretávam s deťmi, s mladými kočkami, ktoré sa ZBLÁZNILI!!! Žiadne ciele... videnie budúcna... je mi z toho smutno...
Napr. jedna mladá kočka mala voľnú hodinu a prišla za mnou do klubu... sedeli sme a kecali... ja som sa popri tom učila a ona mi vraví: "Danka, to sa ti chce??? Ja by som to nikdy nerobila..." Pýtala som sa jej prečo??? Čo chceš v budúcnosti robiť... hm??? Odpoveď... Budem na sociálke, ved mám na ňu právo a budem doma upratovať... no čo k tomu dodať?
A práve pre takéto smutné ciele som sa rozhodla, že idem do toho... uvedomujem si aké je dôležité neodsúdiť človeka, ale pomôcť mu dostať sa na inú koľaj, iný level, ukázať mu a povedať, že dá sa to aj inak... Môžeš byť tmavý a môžeš úplne normálne žiť... Viem, že dospelého človeka už ťažko zmeniť, ale dieťa to má ešte šancu, má šancu pochopiť, že je dôležité vzdelanie, dôležitá práca... Je dôležité byť pre ne vzorom, aj keď je to niekedy veľmi ťažké...




Danka Pevna















Zaujal vás tento článok? Čítajte ďalšie naše články, ktoré nájdete v našom archíve. Redakcia 1

Rómske priezviska - čo o nich vieme?


 O rómskej histórii sa už veľa popísalo. Ja sa však chcem pozrieť, aj na málo viditeľnú históriu.... Rómske priezviska, čo o nich vieme? Prečítajte si následujúci článok....


Priezvisko je to rodové/rodinné meno, ktoré sa pridáva k (rodnému) menu... Pôvodne priezviská vznikali podľa otca (patronymikum) alebo matky (matronymikum) alebo z prezývok (telesných a duševných vlastností, návykov), zamestnania, bydliska, miesta pôvodu, živých aj neživých predmetov a pod.

Priezvisko nás sprevádza od narodenia, vyjadruje a identifikuje naše bytie v spoločnosti. Niektoré priezviska v nás vyvolávajú obdiv tej osoby, len pri vyslovení jej priezviska. Iné priezviska zase v nás vyvolávajú odpor, to sa najviac tíka typicky rómskych priezvisk, ako sú napríklad, Rigo, Stojka, Šarkozy pričom pri tomto priezvisku je nutné pripomenúť, že sa nejedná o typicky rómske priezvisko, ako sa mylne domnievajú, ale ide o rýdze maďarské priezvisko ....

Prečo rómske priezviska v mnohých vyvolávajú odpor ? Je to predovšetkým spôsobené socialným aspektom, a všeobecným odporom opradený predsudkami voči ľudom, ktorý svoje priezviska nosia ako dedičstvo svojich otcov, a sú na svoje priezviská hrdý, napriek všeobecnej neobľúbenosti u väčšinovej spoločnosti.

Na územie Slovenska začali prichádzať v 16. a 17. storočí mnohé skupiny Rómov zo Západnej Európy, lebo tam boli čoraz viac prenasledovaní. Proti týmto skupinám sa niektoré uhorské stolice a mestá snažili brániť rôznymi obmedzeniami. Aby sa Rómovia trvalo usadili sa pokúsili osvietenskí panovníci Mária Terézia a Jozef II. v 18. storočí. Mali v úmysle z Rómov urobiť roľníkov, chceli dosiahnuť, aby splynuli s ostatnými obyvateľmi. Mnohé z týchto predstáv boli neuskutočniteľné, no nechýbali niektoré pokrokové názory - napr. preferovanie školskej dochádzky, skvalitnenie výchovy detí. Vďaka týmto nariadeniam, prvýkrát v dejinách Rómov nemali v úmysle vyhnať z krajiny, ale rátali s nimi ako s ostatným obyvateľstvom.
Na Liptove bol v roku 1561 vykonaný súpis Rómov, podľa ktorého žilo v tomto kraji už 96 usadlých rodín. Živili sa kováčstvom, výrobou korýt a košíkov, podaktorí sa popritom živili hrou na husle. V Liptovskom Hrádku dostali tam usadení Rómovia v roku 1563 súhlas od vrchnosti kovať náradie pre gazdov (sekery, motyky, klince, vidly), pre nočných strážnikov vyrábali halapartne. Z daného obdobia je známych viacero takýchto povolení.

Skutočným zámerom Márie Terézie a Jozefa II. bola však asimilácia Rómov. Mali sa z nich stať roľníci a podľa nariadení z rokov 1761 a 1773, mala im byť pridelená pôda. Zároveň mali prijať kresťanské meno, nikto ich nemal nazývať Cigánmi, ale „novo-sedliakmi“ - Neubauer, Új-Magyar. Na Rómov sa však vzťahovali pomerne kruté protiopatrenia, kde pod trestom palicovania im bolo zakázané nosiť vlastný odev, hovoriť svojim jazykom, nesmeli sa medzi sebou sobášiť. Deti z rómskych manželstiev mali byť odňaté rodičom a dané na prevýchovu k sedliakom. Nariadenia Jozefa II. z roku 1782 spočívali v dôraze na školskú dochádzku, vyučeniu sa rôznym remeslám, Rómovia mali povinne chodiť do kostola. Dôraz sa kládol aj na pestovanie hygienických návykov. Tieto nariadenia sa stali vzorom pre ďalšie riešenia prístup k rómskemu obyvateľstvu aj v iných krajinách Európy.

Zo súpisu rómskeho obyvateľstva v tej dobe sa dozvedáme, že v druhej polovici 18. storočia Rómovia žili na celom území dnešného Slovenska. Prevládal u nich usadlý spôsob života, živili sa najmä kováčstvom, muzikanstvom a príležitostnou poľnohospodárskou prácou. V súpisoch niektorých žúp sa spomínajú aj rómske priezviská a mnohé z nich sú v tých istých oblastiach rozšírené dodnes – po vyše dvesto rokoch sa často zmenil len spôsob ich zapisovania (z Csonku sa stal Čonka, zo Zsigu Žiga). Na západnom Slovensku sme už vtedy mohli nájsť nositeľov mena Farkaš, Herák, Kmeťo, a Oláh; na strednom Slovensku existovali priezviská Facuna, Horváth, Ištók; na území Žitného ostrova Bihari, Mezei, Rigo, Sárközi, Šipoš, Ujvári; v oblasti Gemera a Malohontu boli rozšírené priezviská Bari, Boldy, Čonka, Farkaš, Oláh, Radič. V Košiciach a Abovsko-Turnianskej župe zas Adam, Bandi, Bango, Berky, Bodi, Gábor, Gaži, Haluška, Kotlár, Lacko, Miži, Mezei, Orgován, Rigo, Varadi, Žiga. V oblasti Šariša už vtedy žili Rómovia s priezviskom Lacko. Na Spiši boli zaznamenané priezviská Gabčo, Girga, Horváth, Holub, Kotlár, Mirga, Pačan, Pokuta, Pompa. Dodnes sú mnohé z nich v týchto oblastiach rozšírené. Na strednom Slovensku to boli priezviská Facuna, Horváth, Ištók. Na Žitnom ostrove zas Bihari, Mezei, Rigo, Sárkozi, Šipoš, Ujvári. Na Gemeri a Malohonte prevládali priezviská Bari, Boldy, Čonka, Farkaš, Oláh, Radič, Stojka. V Abovsko-Turnianskej župe aj samotných Košiciach Adam, Bandi, Bango, Berky, Bodi, Gábor, Gaži, Haluška, Kotlár, Lacko, Miži, Mezei, Orgován, Rigo, Stojka, Váradi, Žiga. Priezviská Gabčo, Girga, Horváth, Holub, Kotlár, Mirga, Pačan, Pokuta, Pompa boli často používané na Spiši.

Dnešný rómovia nesú hrdo svoje priezviská ktorá zdedili po svojich predkoch, nieje to len dedičstvo ich otcov, ale je to aj ich identita, že patria do rómskeho rodu. Niektorý rómovia sa dnes snažia svojej rómskej indentiti zriecť, dokonca mnohý neváhajú svojim kritickejším pohľadom a pochlebovaním aby sa zapáčili väčšine, pošpiniť iného róma , pričom sa snažia urobiť zo seba pred ostatnými, že nie sú z rómskeho rodu... Stačí že majú napríklad svetlejšiu pokožku ako iný ich rómsky súkmeňovci. Ale priezvisko ktoré ich sprevádza od narodenia ich usvedčí, jedine že by si priezvisko zmenili... My rómovia sa nespoznávame len podla vizáže, ktorá je identická pre nás rómov, ako sú oči, vlasy, pokožka, temperament, pohľad, kultúra, hudba, ale spoznávame sa aj podľa priezviska. Mnohé z priezvisk ktoré som uviedol sú typické pre nás rómov, a preto je len malá pravdepodobnosť že by Mirga, Žiga, Kotlár, Rigo - boli priezviska väčšinovej spoločnosti, a ich nositeľmi nerómovia.... Priezvisko našich otcov je naša identita že patríme do rómskeho rodu našich predkov.




Jozef Kmeťo

Zdroj: Dejiny rómov - úrad splnomocnenca SR

Nadácia p. Šimečku

                     Katedra rómskej kultúry - UK



Zaujal vás tento článok? Čítajte ďalšie naše články, ktoré nájdete v našom archíve. Redakcia 1




Dá sa spraviť aj nemožné!


Už dva roky sa venujem rómskym deťom, alebo tak povediac chudobným deťom, lebo chodia ku mne aj nerómske deti. Vytvárame príležitosné programy na každý sviatok, ako napr. Deň matiek, Deň detí, Deň Rómov, Mikuláš, Vianočný betlehem aj Veľkonočnú diskotéku... Minulého roku som vstúpila ako členka do miestnej organizácie na zveľadenie lokality. Zobrala som si na zodpovednosť zachovávanie kultúry u detí. Veľmi ťažko som prehovorila deti aj ich rodičov, aby prišli do kultúrneho domu a všetci spolu niečo pekné vytvorili. Poniektorí mi vysvetľovali, že ak ich dieťa bude chcieť účinkovať, tak bude chodiť na nácviky, ale ak nie, tak ich do toho nebudú nútiť. A tak deti raz chodili, raz nie. Raz za čas prišli s deťmi aj ich matky.
No chcela som, aby sa rodič zapojil do kultúrneho programu svojho dieťaťa, a tak som im navrhla, aby sme spolu vymysleli choreografiu. Oni nemali čas, ani silu...
A tak sme s deťmi začali nacvičovať a boli v tom veľmi dobrí. Páčilo sa im to. Páčila sa im pochvala a pozornosť. Po každom ich vystúpení vždy niečo dostali za odmenu. Našli sa dve matky, ktorým sa program nepáčil, a pritom ich dieťa v ňom účinkovalo. Nechápala som, ako vlastná matka môže povedať pred dieťaťom, že vystúpenie nebolo pekné.

No neskôr deti prestali chodiť častejsie do kultúrneho domu. Ani sa velmi netešili  na vystúpenia. Hneď sa pýtali, či niečo dostanú a čo to bude.

15 rokov tu nehral nikto betlehem, nebolo ani poďakovanie na Deň matiek. Tunajšie deti stáli na uliciach a potulovali sa po dedine. Nikto sa im nevenoval. Dokonca ani rodičia nie.

Aj teraz v máji, keď sme začali pracovať na sviatok Dňa matiek, čakali iba odmenu. Videla som u detí nechuť pri nacvičovaní, lebo im sa nechcelo, lebo dostali dlhú básničku, lebo im je horúco... Iba sa ustavične pýtali, čo dostanú. Dokonca aj ich matky boli zvedavé na odmenu.
Zdalo sa mi to neuveriteľné. Povedala som si, že ich to možno prestalo už baviť!
Konečne sa deti nemusia potulovať ulicami. Robia niečo tvorivé, užitočné aj pekné. Dostávajú pozornosť, obdiv, potlesk a nie je to dosť?

Prišiel deň vystúpenia a hodinu pred vystúpením som sa opýtala šéfa, či kúpil niečo pre deti. Nekúpil, lebo zabudol. Vysvetľovala som to deťom a zdalo sa, že je to v poriadku. No skutočnost bola iná. Ešte v ten deň sa ma ich matky pýtali, kde je odmena. Bolo to pre nich veľká nehoráznosť, že sme zabudli na darček.

Pritom každá matka mala slzy na krajíčku, keď im deti ďakovali za starostlivosť, aj lásku. Zdalo sa, že im to stačí. Poďakovanie, pohladkanie slovami, pesnička aj tanec pre mamu a vidieť ich pýchu, keď im ich dieťa podarovalo ružu, bolo pre mňa vyznamenaním. Každý z prítomnych sa mohol občerstviť pitím aj jedlom, ako vzdy po každom účinkovaní.

Nakoniec mi šéf prikázal, aby som prestala s odmeňovaním. Musí im stačiť priestor na vlastný rozvoj, a byť súčasťou niečoho! Deň detí prešiel ľahko aj pekne, lebo dostali šaša, bábkové divadlo, trampolínu, langoše, sladkosti...

Som zvedavá ako to bude pokračovať.... Bez odmeny! Dáš im niečo, ponúkneš im spoluprácu aj pozornosť a nie sú radi, nebaví ich to, radšej budú stáť na ulici a potulovať sa.







Lucia Curejová














Zaujal vás tento článok? Čítajte ďalšie naše články, ktoré nájdete v našom archíve. Redakcia 1

Segregácia na vlastnej koži alebo Prečo sa z Róma nikdy nestane učenec

Keď som začal chodiť do školy, v triede sme boli viac ako 30 detí, boli sme z rôznych rodín, bohatých, ale aj tých, ktorí patrili do strednej vrsty....  




V škole som mal obrovské problémy s učením. Nevedel som sa poriadne sústrediť a ak tomu pridáte dyslexiu a dysgrafiu, tak o zábavu mojich adoptívnych rodičov bolo postarané...

S odpustupom času sa tomu smejem, no vtedy to bol hotový horor. Problémy, ktoré som mal, mi otvárali dvere od jedného psychológa k druhému, každý sa učene vyjadroval k mojej poruche učenia a heuréééka! Svetlo osvietilo študované hlavy - preradili ma do osobitnej školy!

Br. Petr Jano - nejen k přijetí zástupců Romů v Řimě papežem, Benediktem XVI.


Chvála Kristu!

Vážení bratři a sestry v Kristu, jsem nesmírně rád, že papež Benedikt XVI. přijal ve Vatikánu na oficiální audienci početnou romskou věřící skupinu, která dostala tu milost od našeho Pána Ježíše Krista, že se mohla přijít poklonit k hrobu svatého apoštola Petra a mohla předat poselství pravdy svatému otci Benediktu XVI.

Br. Petr Jano
Tato velice významná duchovní událost je pro náš romský věřící lid velkou historickou zprávou. Velice rád bych chtěl vyjádřit v úctě ke svatému otci Benediktu XVI. jménem věřících Romů a Romek, že tato křesťanská událost vstoupí do dějin Římskokatolické Církve a dějin romského národa a zůstane v paměti věřících Romů a celé Církve, neboť velká část křesťanů z romského národa jsou římskokatolického vyznání.
Dále bylo velice potěšující, že svatý otec Benedikt XVI. dost velkou část své promluvy hovořil v romském jazyce. Tato promluva v sobě obsahovala velké bolesti romského národa napříč celou Evropou ve dvacátém století i v době minulé.
Byla také vzpomenuta místa, kdy náš národ může na sebe být hrdý, neboť svou víru v našeho Nebeského Otce a Ježíše Krista, našeho Vykupitele, si stále zachováváme ve svých srdcích, i když jsme stále ve světě pod mnoha nespravedlnostmi, které nás neustále ponižují a je možné tyto, mnohdy strašné věci, nazvat jako nekřesťanské!
Moc rád bych chtěl na závěr tohoto děkovného prohlášení říci, že my, Romové, patříme do rodiny našeho Stvořitele a Boha skrze milost a jeho lásku, kterou nám dal ve svém milovaném Synu, Ježíši Kristu, a to vše náš romský národ ve své univerzalitě má ve svých srdcích, jako velkou duchovni paměť a milost a požehnáni a své dědictví víry.
Ať náš Nebeský Otec nás všechny lidi shromáždí pod svou ochranu před každým zmatkem a dá se nám ještě více poznávat, aby si každý člověk víry byl jist, že jedině v našem Spasiteli Ježíši Kristu, je naděje a láska.
S úctou a upřímným poděkováním bratr v Kristu Ježíši,


Petr Jano, předseda Křesťanského sdružení.

Jsem velmi rád za přátelství s tímto moudrým člověkem Br. Janom. Kdykoli se naskytne možnost s ním rozmlouvat, cítím jeho nejen duchovní sílu, ale i člověčenství a lidskost z každého slova. I nevěřící v jeho blízkosti musí nalézat pocit bezpečí, modrosti a naděje. Je tomu dva dny co mi zdělil tato slova právě nejen k této události a dovolím se s nimi s jeho souhlasem podělit s Vámi :
" Víte já jsem byl ve velké blízkosti lidi, kteři meli blízký vztah k papeži Janu Pavlu II.
Blahoslavený Jan Pavel II prohlásil v devadesátých letech, že: "Romové jsou srdcem Cirkve! Pokud Romové trpí tak ve své podstatě trpí Cirkev". Velice jsem ho měl ve velké úctě a v Kristově duchu jsem jej miloval jako velkého apoštola Církve. Udělal v Kristově duchu lásky mnoho úžasných věci, a některé jsou ještě v utajení, avšak časem se ukáží a věřící lid z nich bude mít radost, neboť to pomůže všem lidem dobré vůle.
Tato audience je právě velkým výstupem velkého úsilí, které mnozí naši lidé dělají pro sjednocení Cirkve a bratrského chápání evangélia. Jsou věci, které nyní v tomto čase prijdou na svět, a svět pozná, že my Romové jsme součásti Božího plánu co nejblíže.
Neboť, nikdo není ve světe tak ponižován jako Romové ! To ale není vše, nyní prijdou některé věci ven, na Boží svět. Pak se někteří lidé budou moc divit, co my Romové máme tak blízké s Jezišem Kristem...
a na jiném místě v rozhovoru, který jsme spolu vedli řekl : Papež Benedikt XVI je velice otevřený papež. Je to osobnost, která cítí kdo ve světě trpi a kdo má velice tajemné poznání víry ve svém srdci. Těmi, co takovou víru mají jsou Romové. ..."
Naše rozhovory nejsou jen o víře jako takové. Naopak, ve spojení víry s realitou . Duchovní hodnota a realismus. Vždy mluvime o člověku a hledaní cest a často o možnostech ve spojeni s realitou dnešní doby.
Velmi Vám děkuji za přátelství a často dlouhé rozhovory, dodávají tolik potřebnou sílu , víru a naději, že co děláme má smysl.




Václav Zastěra












Zaujal vás tento článok? Čítajte ďalšie naše články, ktoré nájdete v našom archíve. Redakcia 1

Zachrání slovenské Romy turisté?

11. června 2011 v 10.06rubrika: Reportáže našich zpravodajů

Zachrání slovenské Romy turisté?

Starosta Velké Lomnice doufá, že by turistika mohla romské osadě přinést mnoho dobrého - Foto: Vojtěch Berger
Starosta Velké Lomnice doufá, že by turistika mohla romské osadě přinést mnoho dobréhoFoto: Vojtěch Berger
Když na Slovensku jedete autem kolem romské osady, většinou asi přidáte plyn. Pokud nejste zrovna etnolog, romista nebo dobrodruh vyhledávající nevšední zážitky. Zapáchající osady plné splašků a bláta se pochopitelně neobjevují na stránkách turistických průvodců. Některé cestovní kanceláře však občas turisty provezou i kolem nějaké té osady, aby z okénka autobusu aspoň ochutnali bídu života slovenských Romů. Ve Velké Lomnici u Popradu by však tato turistika měla Romům prý také trochu pomoct.
Romská osada ve Velké Lomnici mluví za všechna podobná místa na Slovensku. Ve špíně, smetí a blátě tu žije kolem 1600 lidí. Práci má asi jedno procento z nich. Hygiena je luxusem, prádlo se pere ve stejných uličkách, kam obyvatelé osady chodí dělat ranní potřebu. Ani Romové tu přirozeně nejsou spokojení.
„Je jen otázka času, kdy tady vypukne epidemie,“ připouští jeden z nich a další jeho slova potvrzuje: „Je to na hanbu. A kdyby sem přijeli turisti, bude to další hanba. Celý svět se bude dívat, jak se žije na Slovensku.“
Život mezi odpadky je v romské osadě každodenní rutinou - Foto: Vojtěch Berger
Život mezi odpadky je v romské osadě každodenní rutinouFoto: Vojtěch Berger
Starosta Velké Lomnice Peter Duda je v úřadu teprve od loňska, a tak má spoustu energie i nápadů. Myšlenka vodit turisty do romské osady vyvolala bezmála senzaci a do vesnice se slétli novináři ze všech stran. Starosta Duda však nechystá žádný disneyland.
„Mělo by jít o organizování prohlídek romské osady tady ve Velké Lomnici,“ vysvětluje své plány. „Důvodem je, aby si lidé uvědomili, v jakých podmínkách tu Romové žijí. A na druhé straně by to mohlo motivovat Romy, aby si sami zlepšili své životní podmínky.“
Auto s logem Českého rozhlasu působí na Romy v osadě jako magnet. Sbíhají se a ochotně vyprávějí o svém údělu. Budou však stejně milí taky na zahraniční turisty, kteří si je budou chtít vyfotit a navíc jim nebudou rozumět? „Souhlasím s tím, aby turisté přijeli,“ prohlašuje muž, který se označuje za zástupce všech obyvatel osady. „Jen ať celý svět vidí, jak tu naši Romové žijí,“ dodává.
Romové ve Velké Lomnici u Popradu se návštěv zahraničních turistů neobávají - Foto: Vojtěch Berger
Romové ve Velké Lomnici u Popradu se návštěv zahraničních turistů neobávajíFoto: Vojtěch Berger
Podle starosty nebude mít obec z romské turistiky ani euro. Maximálně si něco vydělají samotní Romové, pokud mezi turisty najdou třeba nějakého donátora nebo sponzora. V minulosti už některé cestovní kanceláře brávaly turisty na „safari“ do okolí romských osad, aby si mohli udělat nějaké fotky.
Ve Velké Lomnici to bude jinak. Turisté nebudou Romy šmírovat z autobusu, ale prostě za nimi přijedou na oficiální, domluvenou návštěvu. Inspiraci pro své plány prý starosta obce čerpal například z Egypta nebo jihovýchodní Asie, kde místní cestovní kanceláře a samosprávy organizují pro turisty podobné prohlídky „reálného“ života.
Velká Lomnica leží jen kousek od vyhledávaných turistických cílů – Vysokých Tater, Popradu, Kežmarku nebo Levoči. Turistů je proto v regionu víc než dost a starosta už má i první zájemce o prohlídku osady. Turisté by mezi Romy mohli začít jezdit už letos v létě.




Václav Zástěra












Zaujal vás tento článok? Čítajte ďalšie naše články, ktoré nájdete v našom archíve. Redakcia 1

Žijeme v rómskej krajine...

Všetci žijeme v rómskej krajine! Prečo? Každý kradne, klame, smrdí, bordel robí ako sa len dá.
Ak sa každý dobre pozrie okolo seba, ak sa otočí na západ, juh, východ aj sever, pozrie sa dole aj hore, čo uvidí? Uvidí rómsku krajinu.

V parlamente sa okráda a je tam bordel. Klamú ľuďom ako len môžu.
Inštitúcie, organizácie a iné, ktoré pracujú pre dobro ľudí, sú leniví urobiť naozaj niečo dobré a snažia sa iba kradnúť, zhrabnúť všetko čo sa dá do vlastného vrecka. Banky a nebankové subjekty okrádajú a "smrdí" tam. Smrdia tam kšefty. Klamú o výhodach pre klientov,o zmluvách...
V kresťanstve smrdia veci a klamú. Aj tam je odcudzovanie, rasizmus, krádeže...
Brat brata, sestra sestru okradne. Dieťa rodičov okradne a oklame. Aj priateľ priateľa okradne. Každý sa snaží ukradnúť pre seba čo najviac. Tebe nezostane nič ak si naivny a dobrý človek. Vôbec ti ani nepríde na um, že ľudia, ktorích poznáš a máš rád, ťa okradnú, oklamú pre žiarlivosť. Za všetkým dobrom sa skrýva určitá špekulácia a zrada.
Pre vyriešenie Rómskeho problému sa pracuje už veľa veľa rokov. Mnoho a mnoho peňazí bolo vydaných a kde je zmena? Jedna organizácia zlyhá a príde druhá za účelom pomoci, ale zlyhá aj ona pre nahrabanie peňazí a moci. Toľko rokov, toľko peňazí, toľko ľudí, toľko stratégie a stále nič. Bod zlomu rómskeho problému nezmenený. Zmení sa tu vôbec niečo, keď už v ľuďoch nie je nič dobré, čisté a naivné? Česť vynimkám... Ale málo ich je na to, aby sa niečo zmenilo k dobrému. Menia sa vždy vlády a každá lepšia ako druhá v okrádaní, klamstvách a bordeloch. Rómovia sú oproti nim slabí. Kde sú Rómovia oproti nimi?
Čo viac na konci? Iba to, že srdečne vítam každého v rómskej krajine!




Lucia Curejová

















Zaujal vás tento článok? Čítajte ďalšie naše články, ktoré nájdete v našom archíve. Redakcia 1

Na chudobe česť netratíš ...

"Na chudobe, česť netratíš..." Mnoho Rómov žijúcich v getách tú česť stratilo... Dnes Rómovia sú vnímaní iba cez getá, ako by ani neexistoval iný pohľad, akoby naša kultúra pramenila z giet plných špiny a neúcty človeka k človeku...

Je to strašné ako niektorý rómovia žijú.... Lunik IX. - známe košické sídlisko, ktoré nie je známe len obyvateľmi, ale aj špinou, narastajúcou kriminalitou, z 90% absenciou v školskej dochádzke u detí, zvýšenou pôrodnosťou pod 15 rokov, zápachom, premnoženými potkanmi... Na fotke je vidieť, ako sa deti hrajú medzi hromadou odpadkov... Čo je však zarážajúce, že rodičom to vôbec nevadí... Nakoniec sami rodičia by asi potrebovali ukázať, kde vysypávať odpadky..

Benedikt XVI. ako prvý pápež prijal Rómov na audiencii


Stretnutie sa začalo vystúpením štyroch Rómov, ktorí pápežovi opísali svoj spôsob života.
RÍM, 11.06.2011 21:28 | TASR
Pápež Benedikt XVI. dnes vo Vatikáne prijal dve tisícky Rómov na vôbec prvej pápežskej audiencii pre príslušníkov tejto etnickej skupiny. Pápež podľa agentúry AP odsúdil prenasledovanie Rómov počas druhej svetovej vojny a vyzval Európu, aby ukončila stáročia vyčleňovania Rómov.
"Vaša história je zložitá, a v niektorých obdobiach bolestná," povedal Benedikt. "Ste národ, ktorý v minulých storočiach nikdy nezastával nacionalistické ideológie, nikdy nechcel vlastniť územie alebo vládnuť iným národom. Zostali ste bez vlasti a za váš domov ste považovali celý (európsky) kontinent," dodal s tým, že Rómovia stáročia poznali "trpký pocit, že nie sú vítaní."

Benedikt XVI. ako prvý pápež prijal Rómov na audiencii
Stretnutie sa začalo vystúpením štyroch Rómov, ktorí pápežovi opísali svoj spôsob života.
(Foto: SITA)

Benedikt v príhovore zaspomínal, ako sa v roku 2006 počas púte do Poľska v Osvienčime modlil pred tabuľou, ktorá pripomína rómske obete nacistického vyvražďovania. "Táto dráma stále zostáva takmer nepovšimnutá a je ťažké zmerať jej rozsah," povedal pápež.
Stretnutie sa začalo vystúpením štyroch Rómov, ktorí pápežovi opísali svoj spôsob života. Benedikt poznamenal, že mnohí Rómovia už nie sú kočovníci, "ale hľadajú stabilitu s novými očakávaniami," vrátane dôstojného ubytovania a vzdelania pre svoje deti.
Pápež vyzval európske inštitúcie, aby boli Rómom nápomocné na ich ceste za lepším životom. Otázka, či Rómov integrovať alebo nie, vyvoláva v Európe rôzne názory. Starosta Ríma sľúbil, že zruší neschválené tábory a osady na okraji mesta. Časť už zbúrali a obyvatelia si museli hľadať prístrešie inde.

Benedikt XVI. ako prvý pápež prijal Rómov na audiencii
Pápež Benedikt XVI. dnes vo Vatikáne prijal dve tisícky Rómov na vôbec prvej pápežskej audiencii pre príslušníkov tejto etnickej skupiny.
(Foto: SITA)





Volajú nás ,,Cigánske mesto,,

,, Kde bývaš? V Topoľčanoch. V tom cigánskom meste? ,, Tak toto zažívajú naši majoritní spoluobyvatelia ako návštevníci iných miest dosť často. Rozmýšľam prečo, veď odhadom môže byť u nás necelých osem percent Rómov z celkového počtu obyvateľov ( asi 35 tisíc). No snažím sa na to pozrieť očami návštevníka mesta. Vojdete na námestie a už ich vidíte...postávajú v skupinkách pred Sociálnym úradom, obsadzujú všetky terasy kaviarní a lavičky okolo kostola. A skutočne, prvý dojem je taký ,,Cigánske mesto,, Nebolo by na tom nič zlé, veď aj Rómovia majú právo oddýchnuť si v centre mesta, vychutnať si kávu v kaviarničkách, posedieť si v tieni v pekný slnečný deň. No po chvíľke pozorovania týchto ľudí, pochopíte averziu majority. Krik z jedného konca námestia na druhý, začne byť po chvíľke otravný, vidíte ako sa predierajú ženy, väčšinou po dve medzi ľuďmi a z tašky nenápadne ponúkajú práve ukradnuté parfémy, či oblečenie. Alebo stojíte na zastávke autobusu a ony sa natlačia spolu s ostatnými ľuďmi k práve prichádzajúcemu autobusu a tvária sa, že pomáhajú nejakej staršej žene do autobusu a medzitým jej nenápadne prehľadávajú kabelku.

V týchto chvíľach sa hanbíte za to, že patríte do tohto etnika, hanbíte sa za to, že ste Róm a najhoršie, váš zmysel pre čestnosť nevie čo urobiť..a stanete sa na chvíľu rasistom a nenávidíte týchto Olašských Rómov, ktorí sú väčšou hanbou Rómov ako tí biedni chudáci v špinavých osadách. Moja kamarátka mi nedávno rozprávala, ako po prekonaní rakoviny požiadala o invalidný dôchodok, no samozrejme že ho nedostala a keď s plačom vychádzala zo sociálneho úradu, prvé čo uvidela, boli hluční Olašský Rómovia, kde každý z nich po absolvovaní povinnej školskej dochádzky je invalid. Chápala som ju, lebo rok predtým som sa sama ocitla v podobnej situácii, keď po ťažkej chorobe vám chýba nejaké hlúpe percento a títo ľudia sa vám už len svojou prítomnosťou smejú do ksichtu..Hovoria si praví Rómovia, jediní, čo udržiavajú všetky tradície, no za akú cenu? Za cenu toho, že aj keď nechodia špinaví, svoje bydliská majú luxusne zariadené, sú hanbou. Nevedia čo je to poctivá práca, medzi nimi je mizivé percento tých, čo vôbec vedia čo je to živiť sa poctivou prácou. Ich svet sú karty, vreckárstvo, obchod s drogami, bielym mäsom a nekonečné kšefty. Nechcem teraz urážať všetkých, píšem stále IBA o našom meste. Pamätám si, ako už môj otec za bývalého totalitného režimu sa ako člen komisie pre riešenie cigánskej otázky snažil dotknúť tohto problému, ale od samotných členov Mestského úradu mu bolo povedané, že títo ľudia sú tabu. A tak sa môj otec členstva v tejto komisii vzdal, ak sa vlastne nemalo nič riešiť.

Prešlo viac ako dvadsať rokov a stále sa nič nedeje, skôr naopak, situácia sa stále zhoršuje so vzrastajúcou korupciou na rôznych úrovniach. No budeme ticho? Budeme sa ďalej tváriť že problém ,,Olašský Rómovia,, neexistuje a tváriť sa, že ich zlato, drahé autá im padlo z neba? Budeme ďalej znášať ich pohŕdanie nami ,, Rumungrami,, len preto, že poctivo pracujeme a oni sú tí múdri čo vedia ako na to? Musíme ďalej znášať hanbu za týchto ,, pravých ,, Rómov, čo si udržujú jazyk a tradície, ale stále sa nenaučili žiť životom slušných ľudí. A vy, čo ste plní obdivu k ich životu, sa zamyslite, či si váš obdiv skutočne zaslúžia.




Helena Kmetová







Zaujal vás tento článok? Čítajte ďalšie naše články, ktoré nájdete v našom archíve. Redakcia 1

"Čierná" kriminalita... môj pohľad...


Rómska kriminalita, čo Vás napadne, Róm ako kradne v obchode, Róm ako okráda starú ženu, Róm ako bije nerómskeho chlapca, Róm ako vykráda dom, Róm ako terorizuje svoje okolie...  Je to začarovaný kruh. My rómovia žijeme veľmi ťažký život. Od narodenia čelíme nenávisti, predsudkom a rasizmu... Tento obrovský hendikep sa podpísal na chudobe, sociálneho úpadku a následnej kriminalite... Obrovský zástup nezamestnaných spomedzi rómskeho obyvateľstva nepridáva váhu sociálnej spravodlivosti na strane práva a poriadku. Keby som bol hladný a smädný, išiel by som do obchodu a ukradol jedlo, keby mi bola zima a bývam pri lese, išiel by som a ukradol drevo, keby moje deti plakali od hladu a zimi, išiel by som a prosil o prácu na kolenách, čo však ak mi tú prácu nikto nedá? Išiel by som a ukradol...

Dôležitým prvkom úspechu jedinca v spoločnosti je podpora rodiny. Spoločnosť by zase mala podporiť rodinu, bez podpori ako človek upadnete na duchu aj tele. Čo tým chcem povedať? Iba to, že nikto z nás by nebol tým čím je, keby niekto nestál za ním, rodičia sú na prvom mieste. Rodičov treba podržať a to je úloha spoločnosti, ak spoločnosť zlyhá, nečudujme sa potom sociálneho úpadku jedinca a celej rodiny. Už ako by som Vás počul, "staviame im nové byty, dostávajú podpori a oni? Iba sa množia ako zajace" 

Nieje pomoc ako pomoc, bol raz jeden starý muž, každý v dedine ho poznal že to bol múdry a rozumný človek. Prišiel raz za ním mladý šuhaj a spýtal sa , či aj on bude niekedy tak múdry, starý muž mu povedal, musíš veľa dobrých činov urobiť, svet pochodiť, nikomu neuškodiť a vždy pomôcť tam kde bude treba.

Šuhaj sa vybral do sveta plný elánu, ako tak ide cestou necestou uvidí na ceste žobráka, pribehne, dá si dolu kabát a dá ho žobrákovi. Šuhaj celý šťastný dobehne ku starcovi a hovorí, bol som vo svete, nikomu som neuškodil a jednému žobrákovi som dokonca svoj kabát dal, aby zima mu nebola... Som už teraz múdri ako ty?

A starý muž sa ho opýtal, šuhajko a opýtal si sa žobráka či ten kabát chce??? Opýtal sa niekto z kompetentných čo vlastne Róm z osady chce?

Spoločnosť iba rómom dáva sociálne podpori, stavia byty. Ani raz sa však neopýtala,čo naozaj ten róm potrebuje, takým to spôsobom si spoločnosť hojí svoje rany, spôsobené nezáujmom, ignoranciou, segregáciou a vytláčaním rómov na okraj spoločnosti.  

Riešenie rómskeho problému nespočíva v dávaní... Treba rómov učiť, keď niečo chcem, musim  sa o to pričiniť, ak to nepochopia, potom nech nasledujú sankcie... V neposlednom rade si spoločnosť musí uvedomiť, že problém sa nerieši vytláčaním rómov na okraj našich miest, dedín a vytváraním sociálnych giet....  Preto píšem kriminalitu rómov treba riešiť, ale nie prostredníctvom"kotlebovcov" a pochodmi ktoré prilievajú vodu na mlyn, neofašistický organizáciám a ich prisluhovačom. Ktorý z Vás nerómov sa potom podpíše na genocíde rómov??? Pretože zlo ma vždy svoj začiatok aj koniec...








Jozef Kmeťo







Zaujal vás tento článok? Čítajte ďalšie naše články, ktoré nájdete v našom archíve. Redakcia 1

 

Modrý gombík- alebo...černošské dieťa viac ako rómske.

Nedávno prebehla médiami kampaň istej organizácie na pomoc deťom z afrického štátu. Kto by si nevšimol plagáty, či fotografie k tejto kampani, černošského chlapčeka v bielej strapatej parochni, s bielymi fúzami so sloganom- ,,aj z tohto dieťaťa môže byt Einstein,,. Nuž, pomyslela som si, ako by vyzeralo rómske dieťa na týchto fotografiách. Je menej rómske dieťa zo zapadnutej, zaostalej osady, ako černošské dieťa zo zapadnutej africkej osady? Alebo, nezaslúži si tiež pomoc? Len rozmýšľam, aké by to bolo pre naše Slovenské celebrity poníženie, keby v modrom tričku s nápisom ,,aj z rómskeho dieťaťa môže byť Einstein,, chodili po uliciach a vyberali peniaze od ľudí. Alebo v TV s rukou okolo pliec s rómskym dieťaťom by sa prihovárali tisícom ľudí aby otvorili svoje srdcia, či adoptovali si rómske dieťa na diaľku. Ľudia, čo postavili úspešnosť svojich zábavných relácií na zosmiešňovaní Rómov, alebo na akože vtipných replikách o chudákoch, čo z hladu ukradnú vrece zemiakov. No to by bolo do popuku, keby sa títo ľudia odrazu zmenili na samaritánov, veď držať okolo pliec černošské dieťa je predsa len atraktívnejšie. Čo na tom, že aj černošské deti majú rodičov všelijakých. Aj tam sa kradne, dokonca zabíja, aj tam sú alkoholici, lenivci čo s natrčenou rukou nič nerobia iba čakajú na konvoje s humanitárnou pomocou, roznášajú pohlavné choroby, žijú v špine, biede, v hore odpadkov, vo vlastných výkaloch. Ale u nich to ospravedlňujeme...,,ich to chudákov nikto nenaučil riadne žiť, oni nemajú také možnosti,,. Čo na tom, že Afrika má toľko úrodnej zeme, že by mohla byť obilnicou pre celú Európu, ale zem nemá kto obrobiť. Má toľko prírodného a kultúrneho bohatstva, že hladovať by nemusel nikto. Radšej budú viesť nezmyselné vojny o pochybnú moc, zabíjať sa medzi sebou a čakať a čakať..na rôzne zbierky, humanitárne pomoci, vojenské misie, ktoré budú hasiť čo oni rozdúchali. Stačila by sotva tretina zo všetkej tej humanitárnej pomoci čo smeruje na Africký kontinent a Rómsky problém by bol navždy vyriešený. Aj rómske deti chcú chodiť do školy, chcú sa vzdelávať, majú sny a chcú zmeniť svoj život. Chcú chodiť do školy čisto oblečené, ale ako, keď jediný zdroj vody na všetko je špinavý potok. Chcú jesť, ale rodičia negramotní a zaostalí nevedia hospodáriť s peniazmi čo dostanú, a tak sú väčšinou o hlade. Chcú si sadnúť za stôl k domácim úlohám, ale často nieje ani ten stôl, ani elektrina a v biednej chatrči sa tlači ďalších dvadsať ľudí. Generácia za generáciou žijú v týchto otrasných podmienkach a z generácie na generáciu umierajú sny o lepšom živote. Snívajú aj tieto deti, hladné, špinavé, holé, bosé v zime, či v lete a nechápu, nepoznajú nič iné. A možno aj medzi nimi sú budúci Einsteinovia, budúce lekárky, či politici, alebo proste iba kvalifikovaní zruční robotníci. Nedávno v TV dávali prenos z odovzdávania cien Gypsy spirit. Ľudia oceňovaní za konkrétnu pomoc Rómom. Môj veľký obdiv patrí týmto ľuďom, čo otvorili svoje srdcia, dušu a robia niečo pre tých, čo to najviac potrebujú. Zaujalo ma viac projektov, no najviac ma zaujala starostka, čo v dedine dokázala zbúrať hranice medzi Rómami a majoritnou časťou obyvateľstva a vytvorila z ich obce jedno krásne a príjemné miesto na život pre všetkých.Zaujali ma rehoľné sestry, čo chodia pomáhať Rómom do Jarovníc a tým mi zobrali vietor z plachiet, pretože práve našu matku cirkev som chcela kritizovať, že radšej posielajú svojich božích služobníkov na atraktívne misie do Afriky, Indie, ale po vzore ,,pod lampou najväčšia tma,, zabúdajú na biednych u nás doma. kto už čítal moje predchádzajúce články vie, že som veľký kritik Rómov. Zastávala som názor, že každý Róm má šancu na slušný život a sebauplatnenie, len sa o to musí pričiniť vlastnými silami. No poopravujem to ,,každý,, na ,,skoro každý,, .Nezastávam sa ľudí, čo už svoju šancu dostali, či už v podobe veľkého Košického sídliska Lunik 9, alebo v iných Slovenských mestách, kde Rómovia zničili a zdevastovali pôvodne slušné miesta na život. Títo Rómovia vedia čo je to tečúca voda, vedia čo je to šťuknúť vypínačom a je svetlo. Majú školy na dosah, prácu na dosah. No ľuďom zo zapadnutých , zaostalých osád treba dať šancu a treba im pomôcť. Treba otvoriť srdcia, dušu, naučiť ich žiť, vzdelať ich. Treba dať šancu ich deťom, veď nikdy nemôžete vedieť, či práve človek, čo ako dieťa chodil holý, bosý a dostal šancu, vám raz v nemocnici nezachráni život ako lekár, alebo si nebudete pýtať autogram ako od známej a uznávanej celebrity.







Helena Kmeťová






Zaujal vás tento článok? Čítajte ďalšie naše články, ktoré nájdete v našom archíve. Redakcia 1