Preskočiť na hlavný obsah

Translate

identita- nutnost nebo předsudek ?





Měl jsem na úvod jako první přípěvek napsanou úvahu nad tématem „vnímání času a jeho podoby,“

Ovšem jedno setkání s přítelkyní najednou změnilo mé rozhodnutí. A nejen setkání s ní, ale i jiní sdílí podobné názory a jsou natolik aktuální, že nejde jen o zamyšlení, spíše výzvu pro nás samé. Vlastně vše je spojeno s pojmem „čas“ i v tomto případě.

Z nedávné historie je známé jak probíhaly migrační vlny ze  Slovenska do Čech v období do roku 1989. Jak bylo nastaveno školství a předškolní výchova pro romské děti a pracovní uplatnění pro jejich rodiče. Jen hrstka vyvolených, trpělivých a ve zlomovém období roku 1989 dokázala vystudovat a nalézt uplatnění. V tomto období také romové otevírají své živnosti a nalézají zakázky ve stavebnictví i jiných oborech a to i svázány rodinou tradicí. Svoboda se projevila ve všech oblastech života a výsledky prvních měsících ukázaly reálné možnosti.

Bylo to období spojené i s první migrační vlnou mimo území tehdejšího Československa po roce 1989 a bez jakýchkoliv dopadů ve špatném pohledu na migrující romské rodiny jak je například dnes prezentována každá migrace a to i do zemí EU jehož jsme obě země členskými státy. Vzniká v té době první romská elita a směřuje své aktivity cíleně ke své komunitě a vznikají první neziskové organizace. Důvod? Souběžně s tímto pozitivním směrem nastupuje i negativní směr a vznik prvních skutečných gétt a romské osady se dostávají sice do mediálního zájmu, avšak bez jakékoliv představy jak problém řešit.

Prohlubuje se sociální postavení mezi romy. Tak jak se rozvijí romská společnost se všemi klady a zápory, rozvijí se i společnost majoritní a jak jinak pozitivní směrem tak záporným stejně jako u romské společnosti. Úmyslně používám slovo společnost, neboť dochází k postupnému uzavírání společenství do sebe, především z pohledu romské populace.
Skrytý záporný pohled na romskou populaci se dostává na povrch, Jsou to výrazy pohrdání, výsměchu i přímo rasistické výpady, avšak v mezích, na které romská společnost je připravena zvyklá.

Tento Negativní pohled majoritní společnosti na romskou komunitu se stále prohlubuje a prohlubuje. Procenta nenávisti vůči romům roste jak v Čechách tak na Slovensku / 1. ledna 1991 vznik samostatného Slovenského státu /.


V roce 1991 dochází k zásadnímu zlomu . První rasově motivovaná vražda romského mladíka Emila Bendíka

Myslel jsem si, že tady začíná fašismus,“ vzpomíná nad šálkem čajem spisovatel a novinář Jáchym Topol na pocity, se kterými psal reportáž o první rasové vraždě Roma ve svobodném Československu. Třiadvacátého února 1991 v obci Lipkov na Domažlicku skupina osmadvaceti mužů ozbrojená tyčemi a klacky ubila k smrti Emila Bendíka. www.romea.cz

Převzato romea.cz
V listopadu 2008 začíná mediální kampaň ze Slovenských osad na východě která trvá až do jara 2009 s titulky „ Na východě Slovenska onemocnělo žloutenkou přes 200 lidí, především dětí…“


Stále více média informují o romské problematice v negativním úhlu pohledu a spoluvytváří tak většinové společnosti prostor pro vznik myšlenek podporujících rasovou nenávist a to na obou stranách hranic. Informace o pozitivních změnách padají pod stůl a jen díky vlastnímu tisku, romskému vysíláni či obyčejným posezením s kamarádem se informace dostává dál avšak informace putuje vesměs vlastní komunitou.
Nezaměstnanost mezi romy je alarmující. Procento je natolik vysoké, že není prakticky šance na zaměstnání dosáhnout a to především v chudších regionech jak v Čechách tak na Slovensku. Migrace již není z důvodu získání azylu v cílené zemi, ale zcela ekonomická a sociální. I Zde je rozhodující diskriminace ze strany zaměstnavatele k romskému žadateli o zaměstnání a tak celkem proběhli především ze Slovenské republiky 3 migrační vlny od roku 1989.


Na Slovensku dochází k sociálním nepokojům po té co vláda v rámci reforem v sociální oblasti nejen romům , ale všem upravila pravidla získání sociálních dávek a rodičovských dávek. Nejprve se jedná o demonstrace, které po několika dnech přechází k rabování. Výsledkem je zatčení několika rabujících avšak překvapivě změna přístupu vlády . Úprava pravidel pro přidělování sociálních dávek se mění pozitivním směrem a i projekty na změnu přístupu k těm nejchudším dostávají přijatelnou podobu i když jen dočasnou. Ukázalo to však, že jednotnost a aktivita mohou být přínosem a pokud je dodžován zákon tak není podstatné , zda tento přínos jde z romské komunity neboť přínos to byl celospolečenský.





Zdroj romea.cz

Tak bych mohl pokračovat od jedné kauzy ke druhé jak je čas sebou přinášel a vždy v danou chvíli semknutost a jednotnost ukázala, že není možné přehlížet jednu skupinu obyvatel na úkor většinové. Naopak toto jen vede k dalšímu staveni hráze a vzájemného neporozuměni. Nás život není přeci o staveni hrázi, ale naopak otevírání a se a to se děje připomínáním nejen své kultury a identity na veřejnost a aktivitou, kdy právě z hlediska romů se nehledí na původ pokud jde o aktivity například směrem k dětem.
Bylo období kdy pojem slova „hrdost“ se nám jaksi nehodila a alespoň část romů to tak pociťovala a nedávala svůj původ najevo aby se přesvědčila, ze je to velký omyl. Ti kdo si mysleli, ze tak zapadnou mezi většinu a ta je přijme se mýlili, Naopak ti co svou hrdost a názory a svou aktivitu se nebáli prezentovat se stali uznáváni nejen v rámci své komunity, ale i celospolečensky. Byl jsem svědkem rozmluvy v tramvaji dvou romů jak si šeptali. Nemluv cikánsky . Bylo to směšné a opravdu jsem se rozesmál. Podívali se na mé a já jim jen řekl: „Myslíš že hned se ti změní barva kůže?“ On se jen optali jestli jsem taky rom, já přikývl a dál jsem si jich nevšímal. A přeci vím ze 99 romů je hrda na svůj původ a rád bych toto číslo uchoval v paměti.
Sčítání obyvatel a domu sice ukáže jiná čísla, ale je jasné proč a i s ohledem na historii a onu naivitu, kterou občas v sobě máme a strach. To je k zamyšleni ale jiným proč u této příležitosti svou identitu potlačujeme.


Možná si stále říkáte, kam těmi řádky vlastně mířím, co vlastně je cílem? Myslím že je to zřejmé. V každé větě je cítit ona hrdost a identita.
V tom dobrém pohledu i špatném. Zamyšleni se nad historii a ukázka toho čeho jsme dokázali a mohli dosáhnout a kde naopak jsme ztratili a další jiné aspekty s naší identitou spojeny. Mezi řádky lze objevit možná i mnohem víc a je na každém z nás co mezi nimi najdeme .

Václav Zástěra 

Komentáre

Obľúbené príspevky z tohto blogu

Rádio Roma a Romata skončili v osade, aké je však pozadie?

Aktuality.sk vydali minulý týždeň článok "Rómske rádio zobralo dotácie za 190-tisíc eur, skončilo prepísané v osade." Pred dvoma rokmi som prostredníctvom Sme.sk a Redakcie R1 publikoval článok "Rádio ROMA  A ROMATA, projekty za viac ako 200 tisíc € končia..." Hneď ako som článok publikoval, dotknuté osoby sa ma prostredníctvom svojich právnikov snažili zatlačiť do kúta. Po porade s právnikom sa mi podarilo nátlak zo strany dotknutých osôb umierniť za odplatu, že články stiahnem, a nebudem o nich písať... Napriek tomu som však články uverejnil 

Projekty rádia Roma a Rómskej tlačovej agentúry Romata sa ma osobne dotýkali. Veril som, že projekty za ktorými stál Ján Konček, Milan Nemček, budú projekty ktoré dokážu vytvoriť tvorivé prostredie ako pre rómskych novinárov tak aj pre blogerov. Malo to byť prvé rómske rádio na Slovensku, ktoré by vysielalo v Bratislave, Banskej Bystrici, Prešove a v Prahe. Rómska tlačová agentúra Romata zase mala združovať rómskych novinárov…

Rovnosť nadovšetko

Koľkokrát zbili policajti bezdôvodne Róma? Koľko detí prichádza o šance na únik z osady, kvôli tomu, že ho zaradia do „špeciálnej školy“ len preto, že nevedia po slovensky? Nie, sú tak zaraďované na základne sociálneho aspektu.  Musíme posielať armádu aby robila korona-testy? Prečo ju posielame? Prečo musia ľudia pracujúci na integračných programoch v osadách bojovať o granty, len aby si mohli robiť svoju prácu? Chýba nám empatia. Sme leniví pochopiť kultúrne rozdiely. Vidíme dôsledky, odmietame vidieť dôvody.
V obchode si všetci všímajú iba nekupujúceho Róma, pracoval som v obchode prakticky celý život, a záchyty Rómov som ja osobne nezažil, a to som pracoval vo veľkom hypermarkete. Najviac záchytov bolo u nerómov a to dokonca u takých u ktorých by ste to ani nepovedali. Napriek tomu však sledovaní v obchode sú najviac Rómovia a ich deti! 
A čo prípady kedy boli bité Rómske deti, doteraz tieto prípady neboli riadne vyšetrené, prípad detí v Krompachoch nikto nevie ako dopadol. Z  fackuj…

Opatrovateľka, či parazit?

V takmer každej rodine to príde, nastane dilema, čo so svojimi zostarnutými rodičmi, ktorí sa už sotva vládzu o seba postarať. A stalo sa to aj mne. Som najmladšia, slobodná, tak akosi automaticky táto povinnosť postarať sa o svojich rodičov pripadla mne. Teda vlastne iba o mamu, lebo otec zomrel pred takmer desiatimi rokmi. Odvtedy som sa vlastne snažila všemožne nejako to vykryť, len aby som nemusela ostať doma z práce. 
Každý deň som dochádzala do práce 45km, čo znamenalo byť z domu celý deň, no bola som rada, že vôbec nejakú prácu mám a hlavne mi tolerovali to, že keď náhodou bolo mame zle, to znamená, že som v noci musela volať záchranku a keď ju nevzali do nemocnice, musela som ostať pri nej a v práci som si musela vziať voľno. Neskôr cez deň mi s mamou pomáhala sestra, bola aspoň pri nej a ja som mohla ako – tak pokojne byť v práci, aj keď som niekedy prebdela celú noc, keď sa mama necítila dobre. Zo stresov som bola aj ja často chorá, minimálne dvakrát do roka ma trápil zápal…